Every Time I Die - Ex Lives (2012)

Datum vydání: 6. 3. 2012
Label: Epitaph Records
Délka: 32:09 / 11 skladeb
Odkaz: https://everytimeidie.net/  
Země původu: USA;
Žánr: Hardcore / Southern metal / Mathcore
+ nasraný a špinavý zvuk; nevšední kompozice; Keith Buckley
- není to na první poslech
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Underwater Bimbos From Outer Space; I Suck [Blood]; Partying Is Such Sweet Sorrow

Tato pětičlenná formace z Buffala se dnes již pyšní kultovním statutem na poli hudebním, což já netušil. Jaké štěstí, že třetího dne roku letošního, i narazil jsem díky pochybné, avšak velmi oblíbené sociální síti na audiovizuální předzvěst nové tvorby této formace. Po zhlédnutí Underwater Bimbos From Outer Space skrze síť jinou - leč neméně populární i sociální - vyvstalo v mé mysli jediné slovo: NÁMRD! Moje dolní čelist vybourala díru v podlaze a můj mozek neustále analyzoval to, co viděl (klip opravdu stojí za to!) i slyšel. A nová deska na sebe nenechala dlouho čekat…

Ex-Lives otevírá právě klipem doprovázený singl. Žádné atmosférické entrée, žádná rozehřívačka, nýbrž odstřel až na Měsíc. „I WANT TO BE DEAD WITH MY FRIENDS!“  Nekompromisní kytary, tempo zběsilé, zpívaný refrén, při kterém vám však do zpěvu moc nebude, a opravdu syrový text. Začíná pěkně šílená půlhodinka poctivého nářezu.

Tahle vousatá, nasraná, špinavá a netuctová banda s tuctovým fontem v logu předvádí něco neskutečného! Tempa i melodie se střídají a míchají, album nenudí a získá si pozornost sluchového ústrojí. Se zařazením do nějakých škatulí si nedělejte hlavu. Zazní hardcore, punk, southern metal, metalcore i mathcore, a to všechno propojeno v jeden našlapaný celek. Personální změny v kapele naštěstí nepostihly kytarové duo Jordan Buckley-Andrew Williams. Užijeme si tak stejnou měrou jak podladěných sypaček, tak i finger-licking zběsilostí. Agresivní energie stříká všemi směry, tempo zpomalují singl Revival Mode a závěrečná, lehce ambientní Indian Giver, obě poklidnější a melodičtější písně, ovšem ve stylu Every Time I Die. Šestou pecku Partying Is Such Sweet Sorrow otevírá banjo, punkové tempo a saloonová atmosféra vydrží přesně 40 vteřin, než se zlomí do mathcore nářezu, který vám srazí cowboyský klobouk z palice. Dobrá muzika zkrátka nepotřebuje žánrová zařazení.

Tahounem celého alba je ale přese všechnu perfektní muzikantskou práci Keith Buckley. Silné emocionální texty, inspirované pocity vnitřní rozervanosti a prohnilostí doby, řve ze všech sil, vyhýbá se přitom vysokému screamu i hlubokému growlu, díky čemuž jsou vokály srozumitelné a dobře čitelné. Jeho projev dodává albu právě tu finální, potemnělou agresivní atmosféru, jaká je z něj slyšet. Doporučuju si texty přečíst a přemýšlet.

Nad tímhle CD se bude rozplývat nejeden posluchač tvrdé muziky, musí mu dát ale čas. Všechny atributy, ukryté pod prvotním špinavým dojmem chaotického, bezduchého nářezu, se vám odhalí až po několikerém poslechu. Dostane-li Ex-Lives vaši šanci, nebudete litovat! Takhle agresivních, energických a pestrých alb už asi moc neuslyšíme. Tak co, s kým se potkám 9. května ve Futuru?

WAGHiSS