Chunk! No, Captain Chunk! - Pardon My French (2013)
Datum vydání: 30. 4. 2013
Label: Fearless Records
Délka: 39:23 / 12 skladeb
Odkaz: https://chunknocaptainchunk.com
Země původu: Francie
Žánr: Pop punk / Easycore
+ zvuk, rytmika, chytlavost, basa, všeobecný progres oproti prvnímu albu
- plytké texty, splývání jednotlivých písní, album rychle omrzí
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: Taking Chances, I Am Nothing Like You, Bipolar Mind
Jste děcka z pop-punkové generace, co vyrostla na blink-182, čtyřakordovky a chytlavé zpěvy vás baví, ale ve vytěženém žánru už pro vás není místo. Co teď? No jasně, dropnete kytáry na céčko nebo ještě níž, dáte tomu pár breakdownů, scream a může se vesele těžit dál z ladných melodií legend tohoto žánru. Že přesně tohle už dělají A Day To Remember? Pravda, ale Chunk! No, Captain Chunk! jsou trochu jiní…
Dva roky uplynuly od debutu Something For Nothing, kterým na sebe upoutali pozornost (ať už v kladném či záporném smyslu). Každopádně pro partu pěti chuligánů z Paříže měl poměrně zásadní význam. Objeli polovinu světa, nabrali zkušenosti a vypadli ze svého domovského města za velkou louži nahrávat jeho následovníka. Zatímco prvotina trpěla na slabším zvuku, frančglinštině a těžce iritujícím auto-tune zpěváka Berta, jeho následovník tyhle mouchy (skoro) vychytal. Akcent se výrazně zlepšil, není dokonalý, ale to je ostatně dobře, tvoří tak charakteristický obraz kapely. Zvuk Pardon My French je výraznější, bicí mají koule, kytary jsou pořádně přísné a ta basa! Výrazná basová linka dodává tu pomyslnou třešničku na dortu. Za dva roky u Fearless Records CNCC zameričtěli. Obvykle tenhle Europe goes America progres nemusím, ale v tomto konkrétním případě to rozhodně prospělo.
Pokrok přinesla i lyrická stránka, i když se to asi na první poslech nezdá. Tedy upřímně texty se posunuly od „Mám nejlepší kámoše, pojďme spolu všichni pařit“ k „Jsme zpět, jsme starší a chceme tenhle svět změnit v lepší“. Uhh... ano je to největší otřepané klišé, ale nic moc lepšího se od CNCC čekat asi nedá. Pánové samozřejmě nezapomněli zmínit, že hejtři je budou pořád hejtovat, a že je jim to vlastně u prdele (jak jinak).
Tak to by stačilo pryč od textů, pojďme na silnější stránku Frantíků. Rytmika aneb o tom ty breakdowny přece jsou, ne? Že tohle umí, přesvědčili už na prvním albu. Pardon My French v podstatě stojí na rytmice. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se střídající melodické zpěvy a half-time sypou jeden song za druhým. Přichází na řadu pocit „Počkat tohle už jsem slyšel, ne?“ a písně splývají dohromady. Tudíž pokud album nesjedete několikrát pozorně, máte z něj pěkný guláš. Na druhou stranu po naposlouchání bohužel poměrně rychle omrzí.
Máte rádi veselý pop-punk, okořeněný kvalitními breakdowny? Pak je tohle pro vás to pravé. S posledním songem posílají CNCC vzkaz světu, že prý to nejlepší má teprve přijít. Nevím popravdě, co si pod tím pánové představují a kam až chtějí v tomto žánru postupovat dál, ale tak necháme se překvapit…
