Attack Attack! - This Means War (2012)

Rok vydání: 2012
Label: Rise Records
Délka: 36:24; 10 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/attackattackus
Země původu: USA
Žánr: Metalcore / Electronic
+ Caleb Shomo; zvuk kytar; údernost
- až příliš jednotvárné
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: The Wretched; The Motivation; The Revolution

Attack Attack! (pozor, neplést s britskými rockery Attack! Attack!) jsou bezesporu jednou z nejrozporuplnějších metalcorových kapel. Rozhodně to platilo u jejich prvních dvou alb Someday Came Suddenly (2008) a eponymního počinu z roku 2010. Vynálezci tzv. „crabcore“ byli pro svůj ojedinělý mix tvrdých pasáží prošpikovaných breakdowny na jedné straně, a až diskotékových rytmů na straně druhé svými fanoušky zbožňováni, zatímco stejně početné skupině milovníků metalcore byli spíše pro smích. Prvním impulsem ke změně byl odchod Johnnyho Francka, který měl na starosti rytmickou kytaru a čisté vokály, které na deskách výrazně ovlivňoval mor jménem autotune, což prý bylo na živých vystoupeních poznat. Dalším hybatelem byl nepochybně faktor jménem Caleb Shomo (v jehož domácím studiu se celá fošna nahrávala), talentovaný mladík, který se ujal jak screama, tak i Franckových čistých pasáží.

Že Attack Attack! nezůstanou u electro-core muselo být fanouškům jasné už s vydáním rozšířené verze stejnojmenného alba, kde mě osobně upoutala hlavně pecka Last Breath, a tak jsem s napětím očekával půlku ledna, kdy měla placka s názvem This Means War oficiálně vyjít. Jasným signálem bylo vydání klipu k singlu The Wretched – electro jen mírně podkresluje podladěné kytary až v djentovém stylu, ale co mě nejvíc překvapilo (a to víc než příjemně), je Calebův vyspělý projev. Výborný emotivní scream ve všech polohách a k tomu pro uši velmi příjemný čistý zpěv bez špetky kouzelných udělátek – to vše dělá z teprve devatenáctiletého floutka frontmana s velkým F.

I když se musím přiznat, že starý rozjuchaný disko štýl mě hodně bavil, změnu jsem přijal celkem vřele. Co mě však trošku zklamalo, je jednotvárnost všech deseti kousků alba, což ještě umocňuje fakt, že jsou všechny pojmenovány podle stejného vzorce „The + něco“. Nejvíc zaujme startovací The Revolution, která vás téměř přesvědčí, že venku fakt vypukla krvavá revoluce; v hlavě uvízne také The Motivation, jež se pyšní asi nejpovedenějším refrénem z celé desky.

Z Attack Attack! se stala dospělá kapela, která jistě po vydání novinky naverbovala hodně nových příznivců z řad bývalých haterů. Může za to hlavně Caleb Shomo, který koncertně upadající bandu vytáhl z bryndy. Jen by to chtělo trošku zapracovat na originalitě jednotlivých songů – to nebyl u fláků jako Stick Stickly nebo Smokahontas problém. Ale věřím, že CD This Means War je odrazovým můstkem k další, ještě lepší nahrávce.

Dan Hromada