Adept - Silence the World (2013)
Datum: 22. 3. 2013
Label: Panic & Action Records
Délka: 39:56 / 11 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/AdeptOfficial
Země původu: Švédsko
Žánr: Post-hardcore
+ melodie, kytary, produkce alba
- nedostatek inovace oproti předchozí desce
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Forever And A Day; Means To An End (The Greatest Betrayer); Aftermath
Tak to vypadá, že si Adept stanovili cíl vydat každý lichý rok jedno plnohodnotné album. Což je pro nás posluchače samozřejmě dobrá zpráva, pokud dokáží udržet laťku kvality nastavenou předchozími počiny. A zatím to vypadá, že dokáží.
Adept mám rád už od jejich prvního alba Another Year of Disaster, které přineslo trochu svěžího větru do tehdejší post-hardcore scény. To je ostatně charakteristika, které si na této kapele vážím rozhodně nejvíc, protože se dokázali odlišit od stovek a tisíců dalších skupin tohoto žánru. To se často nevidí, a když už, tak většinou dokáže člověk „originální“ kapelu identifikovat spíše podle specifického projevu zpěváka a zbytek hudby je pořád obyčejný. Ne tak v případě Adept a jejich už třetího alba Silence the World, u nich je pro mě hlavním lákadlem práce kytaristů, kteří si už těch několik let drží svůj vlastní styl a každou píseň dokáží zaplnit množstvím různých vyhrávek a ozdob, právě díky kterým se hudba těchto Švédů odlišuje od ostatních, ale zároveň mají dost rozumu to všechno nepřekombinovat. Tím samozřejmě nechci snižovat význam ostatních nástrojů nebo zpěváka Roberta Ljunga, který rozhodně nemá špatný hlas (i když nebudu lhát, mně osobně nepřijde nějak výjimečný) a dokáže se na albu velice slušně poprat se řvanými a zpívanými pasážemi. Hlavně ty zpívané ukazují, že kytaristi nejsou jediní ve skupině, kdo má smysl pro skvělou melodii. Kéž by se s nimi Robert dokázal tak dobře poprat i naživo.
Produce a zvuk Silence the World je zase o kousek lepší a hutnější než v případě Death Dealers (minirecenze) a musím říct, že až v přímém porovnání jsem poznal o kolik je tohle album zvukově příjemnější na poslech. Pokud se ale ponoříme do samotné hudby, zjistíme, že tohle album je vlastně téměř stejné jako to přechozí, jen „v bledě modrém“. Příjemným zpestřením je švédská zpěvačka Melanie Wehbe, která hostuje v písni Means To An End (The Greatest Betrayer).
Upřímně si nejsem jistý, jestli nedostatek inovací oproti předchozímu albu je v případě Silence the World velkým problémem, protože celkově se hudba stále jednoznačně odlišuje od konkurenčních kapel a drží si vlastní tvář. Každopádně by se to ale za mínus považovat dalo. Nicméně já doufám, že za další dva roky si budeme moci znovu vychutnávat novou desku Adept, která bude alespoň na podobné úrovni, jakou si drží už od svého debutu.
