Zebrahead - Get Nice! (2011)

Datum vydání: 2011
Label: Sony Music Japan / MFZB Records
Délka: 49:21; 14 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/Zebrahead
Země původu: USA
Žánr: Punkrock / Pop punk / Rapcore
+ refrény; zábava; množství potencionálních hitů
- dlouhá stopáž; některé písně zní dost podobně; nic dříve neslyšeného
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: Blackout, Get Nice!, Nudist Priest, Ricky Bobby

Tato punkrocková parta nám letos slaví už 15 let existence a snad i jako dárek věrným fanouškům vydala ke konči července nové album. To má název Get Nice! a je celkově již deváté. Posledním zářezem však nebyla deska s vlastní tvorbou, nýbrž coverové CD Panty Raid, na kterém si pánové vybrali 16 skladeb od známých interpretů a předělali je k obrazu svému. Jinak navazujeme na tři roky starý výtvor s titulem Phoenix.

Pánové mají evidentně rádi delší stopáže, protože placka má v základní verzi necelých 50 minut; v edici pro japonský trh, na níž jsou dvě skladby navíc, dokonce minut 56. Já vždy preferoval kratší hrací časy, kort když jde o tento hudební žánr, ale díky bohu to celé odsýpá. Hned s první peckou s názvem Blackout vás zasáhne silně melodická punkrocková vlna - klasicky okořeněná o rapované pasáže -, ze které se nebude jednoduché vyprostit.

Jak už je zvykem, tak hudba Zebrahead je hlavně ve znamení zábavy. Kapela se nebere příliš vážně, užívá si, což je znát zejména na jejích koncertech. (Kdo na některém byl, tak ví, o čem mluvím.) V textech tedy nečekekejte řešení celovětových problémů, vlastně ani nejsou moc originální. Síla je ukryta v chytlavých melodiích, často jednoduchých zpěvných refrénech a v celkové energie, jež se na vás neustále valí. Jen je na škodu, že ačkoli vás většina songů v daný moment chytí, tak po dohrání můžete mít problém s dlouhodobým zapamatováním. Písně, alespoň v začátcích, zní dosti podobně a jakoby podle jedné šablony. To ale spousta posluchačů jistě odpustí, protože množství hitů je i tak dost velké. To však zároveň znamená, že některé tracky v této silné konkurenci zapadnou a spíše jen tak proplují kolem vás.

Nejsilnější skladbou se jeví tituální Get Nice!, sázející na nesmírně melodickou kytarovou vyhrávku, sloky pěkně kombinující rap s čistým zpěvem a chytlavý refrén. Dále pak stojí za zmínku první singl Ricky Bobby, jenž je o něco tvrdší a uslyšíme tu metalové prvky, které vyústí dokonce i v nečekané heavymetalové sólo. Také rozhodně nepřehlédněte sedmou věc Nudist Priest, která naopak mimo ústředního sborového "Whoa oh" zaujme i do skapunku posazenými slokami. Ale jak bylo řečeno výše - tracků, které vás mohou dostat do svých spárů, je zde více, bohužel jsou často poskládány na dosti stejných riffech a melodicích, navíc i v podobném tempu. Je tedy potřeba si je vrýt do paměti četnějšími poslechy. Což paradoxně může způsobit, že se vám spíše dříve oposlouchají... ale to je už člověk od člověka.

Já myslím, že pánové, kterým už dávno není dvacet, nám dokázali, že nejspíše nestárnou a stále jsou schopni natočit líbivé a energické album, jež dá vzpomenout na staré dobré časy kolem desky MFZB z roku 2003.

JONASH