Rozhovor s kapelou The Ghost Inside: Je pro nás důležité, aby se fanoušci cítili být naší součástí!

07.07.2013 20:28

Rock For People 2013 je úspěšně za námi, a tak přišel čas na rozhovory, které jsme stihli pořídit. Začneme kalifornskou partou The Ghost Inside a povídáním o jejich přechodu k Epitaph Records, spolupráci s Jeremym z A Day To Remember a vztahu k České republice. Užijte si rozhovor a brzy u dalšího! Na otázky odpovídali zpěvák Jonathan Vigil a basák Jim Riley.

 

Začněme trochu jinak. Je něco, o čem vážně chcete mluvit?

Jim: Určitě bychom chtěli zmínit, že se do Česka a Slovenska pokaždé hrozně těšíme. Jsou to krásné země plné úžasných lidí. Milujeme, jak jsou pokaždé nadšení, když tu hrajeme. Myslím, že je to tím, že když hrajeme třeba v Německu, tak tam jsou fanoušci už trochu rozmazlení. Ví, že když nepůjdou na jednu show, za pár měsíců tam budeme hrát znovu, takže už to pro ně není tak vzácné. Oproti tomu tady tolik kapel třeba nehraje tak často, takže si toho fanoušci víc váží. Měli jsme nějaké koncerty v Praze, v Bratislavě a ještě někde na Slovensku a všude se nám moc líbilo.

Jonathan: Jo, pokaždé vypadají hrozně nadšeně, to se nám moc líbí.

 

Název vaší poslední desky (recenze) je Get What You Give. Co dáváte vy svým fanouškům?

Jonathan: Myslím, že hlavně to, že jsme tak trochu interaktivní kapela. Hlavně já a Jim se snažíme během hraní navazovat s našimi posluchači oční kontakt, plácat si s nima a být tam pro ně. Je pro nás důležité, aby se cítili, jakože jsou naší součástí. Vlastně ne jakože, naši fanoušci jsou naší součástí. My sami jsme začínali jako fanoušci, a proto chceme, aby věděli, že tu jsme pro ně. Po každé show se snažíme se s nimi setkat, popovídat si, trochu s nima pobýt. Cítíme se mezi nimi skvěle.

 

Co bylo nejšílenější, co vám kdy nějaký fanoušek řekl?

Jim: Vzpomínám si, že před pár lety za námi v Německu přišel takový mladý kluk a na noze měl vytetováno Johnatanovo jméno. To mi přišlo zvláštní, protože to není nijak spojený s naší hudbou, kapelou a tak, prostě jen jméno. Viděl jsem hodně tetování s našimi texty, ale tohle ještě nikdy.

Jonathan: Jo, měl tam společně s tím jménem vytetovanou i kotvu a vysvětloval mi to tak, že má v sobě spoustu vzteku a moje osoba, mé chování mu společně s tou kotvou připomene, že by neměl vybuchovat, ale zůstat na zemi a uklidnit se. Bylo to docela praštěný, ale hrozně mě to potěšilo, nevěděl jsem, že pro někoho tolik znamenám. Od té doby už jsem pár lidí s mým jménem vytetovaným už viděl. Jsem tím poctěn, je zajímavé vědět, že mám takový vliv.

Jime, jednou jsi řekl, že přejít k Epitaph bylo pro vás  jako čerstvý vzduch. Co se tak změnilo?

Jim: Jo, to pro nás byla velká změna. Předtím jsme totiž byli u takové malé nahrávací společnosti, takže to bylo úplně jiné. Změnil se přístup, možnosti, všechno.

Jonathan: Jsme pořád hrozně nadšení, že můžeme u Epitaph Records být. Myslím, že takhle už to zůstane napořád. Celý život jsem dřel, abych tam jednou mohl být, a teď se mi to splnilo. Je to skvělý pocit a jsme hrozně poctění, že můžeme být ve společnosti tak cool kapel.

 

Poslední desku jste nahrávali s Jeremym McKinnonem z A Day To Remember, jak se to stalo a jaký to mělo na vás dopad?

Jim: Vlastně nás oslovil on sám jako první a my si řekli, proč ne! Byl celou dobu s námi ve studiu prakticky jako šestý člen kapely, jako náš blízký kamarád. Myslím si, že nám dal potřebný náhled z venku a pomohl to posunout na další úroveň.

Jonathan: Jo, Jeremy nám pomohl ujasnit si, kdo jsou The Ghost Inside, a díky němu jsme ze sebe vydali jen to nejlepší. Vždycky jsme za ním s něčím přišli, on nám dal zpětnou vazbu, i když nebyla vždycky pozitivní. Díky němu jsme se ohromně posunuli dál. Předtím měly naše písničky klasické rockové rozložení – sloka, refrén, sloka, refrén, což se nám s Jeremym podařilo změnit. Jsme rádi za jeho přínos naší hudbě, možná s ním budeme spolupracovat i na dalších deskách, ale to je ještě daleko.

 

Co máte v plánu do budoucna?

Jim: Teď nás čeká další koncertování všude možně, pak trocha volna a zase na turné, tentokrát do teplých krajů, ale to je zatím docela tajné. Určitě pak přijde volný čas na psaní a ideálně v roce 2014 začneme nahrávat další desku.

 

Co vaše jméno, už jste s ním spokojení?

Jonathan: Každopádně, lidi nás teď znají jako The Ghost Inside a měnit ho znovu, to by je jen zmátlo. Takže už tak asi navěky zůstaneme. Navíc, teď jsme docela spokojení s tím, jak to je, respektive už jsme si na to zvykli.

 

Sledujete někdy covery vašich songů na netu?

Jim: Rozhodně, je to absolutně úžasný. Někdy mám pocit, že ty děcka dělají líp naši práci než my sami. Vidíme covery od lepších muzikantů, než jsme my, hrající naše písničky, to prostě nechápu. Je to každopádně super pocit vědět, že někomu stojí naše písničky za to, aby je naposlouchal, naučil se, zahrál to a ještě se tím prezentoval veřejně na internetu. Máme z toho velkou radost a děkujeme všem, kteří tyhle covery dělají.

 

Chete něco vzkázat našim čtenářům?

Jonathan: Děkujeme, že chodíte na naše show, že s náma paříte. Máme Česko i Slovensko moc rádi a věříme, že se brzy uvdíme.

 

Darxie

Čtěte také:

 

Zpět