Rozhovor s kapelou The Devil Wears Prada: Přechod k Roadrunner Records nám přinesl svobodu

26.08.2013 20:19

Tadá, je tu pátý rozhovor z letošního Rock for People. V něm si naše redaktorka Darxie odchytila basáka americké metalcorové špičky The Devil Wears Prada Andyho Tricka. O čem si povídali, zjistíte níže, my ještě dodáme, že za 14 dní si budete moci přečíst interview s britskými floutky Heart in Hand.

 

Jak to zatím na turné jde?

Andy: Jo, v pohodě, Evropa je docela cool. Je tu hodně horko, což mi přijde vtipný, protože jsme před pár dnama uvízli s tourbusem někde v Německu v bahně a museli nás vytahovat, zatímco tady je sucho. Ale jinak je to tu fajn.

 

V jednom z rozhovorů jste řekli, že vaše nové album bude trochu temnější. Jak to?

Jo, to tak nějak sedí. Ale určitě to nebude nějaký zásadní převrat. Pořád to budou The Devil Wears Prada. Tak trochu se s novým materiálem snažíme navázat na Dead Throne (recenze), ve kterým už jsme styl, kterým se budeme ubírat, vyzkoušeli u některých písniček. Nebyli jsme si tehdy ale úplně jistí reakcemi. Nakonec ale i tyhle věci naši fanoušci přijali velmi pozitivně, takže v této cestě pokračujeme dál. Snažili jsme se přinést trochu víc tvrdších prvků, ale zároveň si ponechat chytlavé refrény a tak. Určitě na to mají velký vliv i texty, ale to je otázka spíš pro Mika, který je píše.

 

Na novém albu pracujete s producenty Mattem Goldmanem a Adamem Dutkiewiczem, jak se vám s nimi spolupracuje?

S Adamem už jsme spolupracovali na minulé desce a bylo to vážně super, ale tentokrát bohužel neměl dost času, takže jsme se obrátili na Matta a jsme nadšení. Myslím, že díky němu to album zní naprosto unikátně a rozhodně to není jen další Dead Throne. Chtěli jsme s ním pracovat už docela dlouhou dobu, takže jsme rádi, že to tentokrát vyšlo.

 

Patříte mezi “křesťanské kapely”, jak se to u vás projevuje?

Nikdy jsme se nebrali jako “křesťanská kapela”, jsme prostě křesťané v kapele. (smích) Ale ne, samozřejmě, že naše víra se reflektuje v našich textech, Mike se snaží naši víru vyjadřovat svými texty a cítíme nějakou zodpovědnost vůči křesťanství.

 

Na koncertech momentálně hrajete i skladbu z nového alba s titulem Gloom. Gloom jinak znamená stav deprese a melancholie. Chcete říct, že se cítite v depresích?

Jo, to je pravda, ale to není náš případ. Gloom hrajeme, protože chceme ukázat, že pracujeme na novém materiálu a co od nás můžou naši fanoušci očekávat. Určite to není finální verze, pořád na ní pracujeme a zdokonalujeme ji. Textově bych řekl, že je asi nejvíc řekněme povznášející, což je trochu kontrastní vůči hodně syrovému a tvrdému zvuku. Je to hodně o tom, že jsme silní a jdeme dál, a taky o víře v Boha.

 

Momentálně jezdíte tour s Samuelem Pennerem z For Today, jak to jde?

Našemu kytaristovi Chrisovi se nedávno narodilo dítě, takže jsme se dohodli, že bude lepší, když s ním zůstane doma. Se Samem to jde úplně v pohodě, známe ho už dýl, takže jsme se poměrně rychle sehráli a všechno funguje tak, jak má.

 

Nedávno jste se zapsali k Roadrunner Records, jak k tomu došlo?

Věci u Ferret Records šly tak trochu ke dnu, neustále si nás někdo přehazoval z místa na místo a pořád jsme pracovali s jinými lidmi. Tak či onak to pokaždé dopadlo dost blbě. Kluci z Roadrunners o nás měli zájem už dýl a teď to konečně vyšlo. Máme z toho velkou radost, protože se tak nějak dá říct, že jsme na Roadrunners vyrostli. Prostě máme rádi hudbu, kterou tenhle label dělá, a my ji chceme dělat podobně tvrdou. Navíc se s nimi shodneme v tom, co chceme dělat, a všechno je naráz mnohem jednodušší, bez kompromisů.

 

Co tě přivedlo k hudbě?

Určitě Black Flag, poslouchal jsem je už na střední, a další kapely z osmdesátých let, které hrály hardcore punk. Dokonce jsem už tehdy hrával v punkové kapely, která dělala covery Killswitch Engage a Black Flag. Ale pak jsem chtěl víc a víc přitvrdit.

 

Chceš něco dodat?

Díky, že nás posloucháte, že na nás chodíte, moc se na vás těšíme a vy se těšte na nové album.

 

Darxie

Čtěte také:

 

Zpět