Report: The Tallest Man on Earth; Tilburg - 25.11.2013

Kdo: The Tallest Man on Earth (Švédsko)

Kdy: 25. 11. 2013

Kde: Poppodium 013 - Tilburg, Nizozemsko

Bez rozpaků se veřejně přiznám, že vidět Nejvyššího Muže na Světě bylo od doby, kdy jsem ho před rokem a půl zaslechl na nahrávce poprvé, patrně největším hudebním snem. Takže když tenhle hot ukňouranej Švéd oznámil melancholicky pozdně listopadovou show v holandským Tilburgu, k němuž to mám z mýho aktuálního studijního hnízdiště poměrně blízko, slovo dalo slovo a jelo se.

Cesta se nakonec ukázala bejt hlavní překážkou. Můj podstatně největší problém „nic neřešit včas“ hrál v tomhle případě naprosto klíčovou roli. Třikrát přestup, čtyřhodinová journey na 150 kilometrech, zjištění, že se zpátky jen tak nedostanu a budu muset noc přečkat na hranicích v prdelózním belgickým městečku nebo šlapat 20 km do většího taunu. Ale párty se dá zařídit jakkoliv a kdekoliv, souhlas? Za cestu padlo (s ruskou kamarádkou, na koncerty sám nejezdím, protože se pak rád ztrácím) pár flašek vína a příjemné naladění nám zůstalo i v momentě úžasnýho find-out-and-die zjištění, že Poppodium 013 vlastně není úplně normální klubík, ale spíš slušně veliká stejdž s kvantem barů, šaten, žetonovejch automatů a dabl kvantem lidí všech sort a věků.

Šatna sežrala šest euro, jen to cvrklo. Další dvě za třetinku holandskýho ležáku nevalné kvality a svižné seznámení se s návštěvníky akce, kteří byli ve stejně podroušeném stavu jako my, a nemuseli jsme se tak cejtit úplně blbě. Not only Nokia, but also music connects people! Když jsme se protlačili zhruba do třetí řady (a věřte mi, že na folkovým koncertě vypadáte s touhle „tlačící“ technikou trochu jak hajzl), publikum utichlo a v troše pódiového šera vlítnul na scénu ON. Je až k nevíře, když vás k epesní náladě nedožene kozatá osmnáctka, ale maličkej vousatej Švéd. King Of Spain, lidi se zlehka pohybujou a já si začínám zpívat. Tohle v cizině NEDĚLEJTE. Zahraniční na vás poznaj‘ už z dálky, že nejste zdejší (a nemusí za tím stát ani šatolamizón nebo řízný portský). Abych to zkrátil, po první skladbě mě paní přede mnou seřvala, že neslyší brilantního Mattsona, ale jen vožralýho Kajana. Samozřejmě, že jsem sklapnul. Na chvíli.

Při 1904 volám kamarádovi do Čech, řvu mu do telefonu a den na to se přiznává, že slyšel taky jen mě, ale že jsem hodnej, že jsem si aspoň vzpomněl. Hell, I Won’t Be Found! Mattson skutečně bere z každý desky trošičku a mixuje to za sebou trochu halabala, nicméně technicky i výrazově naprosto precizně. Setlist není ani v polovině, The Gardener odstraňuje zábrany a zpívá už většina publika. Seznamujeme se s třicítkovým párem, jehož ženská polovička předtím asi taky solidně vínila, a proto se rychle kamarádíme. Po koncertě nás zadax hodí kousek blíž k domovu, a k tomu nabídnou nizozemské společenské klišé – kvalitně ubalený joint. Zpátky k akci.

Tallest Man = podivuhodná postavička. Má jen dvě kytary (který už mu teď ctnostně nosí bedňák!) a nemocnej hlas. Přesto přivádí dvoutisícovej dav do němýho úžasu, ve kterým se na sebe usmívá děda se svým vnukem, dva dlouholetí přátelé, dva gayové i evidentně rozhádanej postarší pár. Nejlíp to pak Mattson dokazuje v závěrečně už-dost-nebo-bouchnu-z-přebytku-melancholie trojici Criminals, Wind And Walls a Revelation Blues, kterým dostatečně představí svou zatím poslední desku There’s No Leaving Now. Po hřmotném pískání a řvaní o přídavek přiběhne zahrát Thousand Ways a povinný zavírak v podobě patrně nejlepšího folkovýho songu ever made – The Wild Hunt. Chvíli se zdá, že tohle bude prostě top notch moment, ale ten přichází až záhy: na pódium přicapkává nenápadná slečna v květinových šatech a spolu s Mattsonem z fleku dají dojáckej cover skladby Graceland od Paula Simona. Ta žena není samozřejmě nikdo jinej než Mattsonova manželka Amanda, která tady prostě svůdnost svého hlasu nezapře. Způsob, jakým spolu na pódiu vystupujou, mi u Youtube videa vymáčknul slzu, ale naživo mě totálně poničil.

Den poté mám v hlavě stále to podivný echo. Echo toho, že už Mattsonovu intimní a zároveň bouřlivou hudební zpověď nedokáže žádná jiná přebít. Jako když se rozejdete s ženskou nebo jste na odvykačce. Smutnej moment, ale zároveň motýlkový vibráto toho pocitu, že přišel čas se posunout dál a lpět na minulosti je největší ztráta času, kterou může člověk dělat. Díky, Kristiane.

Setlist:

King of Spain
Love Is All
1904
Bright Lanterns
I Won't Be Found
The Gardener
Leading Me Now
Shallow Grave
Where Do My Bluebird Fly
Burden of Tomorrow
Criminals
Wind and Walls
Revelation Blues

Thousand Ways
The Wild Hunt
Graceland

Míra Kajan