Report: Post-hardcore marathon Vol. III; Praha - 01.11.2013
Kdo: Yashin (UK) + Devil Sold His Soul (UK) + Momma Knows Best + From Day To Day + Minute of Fame (všichni CZ)
Kde: Praha – Rock Café
Kdy: 1. 11. 2013
Bývává mi vyčítáno, že jsem tlučhuba. Píšu prý sice hezky, ale dlouho. V praxi to vypadá tak, že i když články přepisuju a zkracuju, neb i já sám mám pocit, že se v nich zbytečně kumulují zbytečnosti, nakonec se podepíšu pod paskvil TAK dlouhý, že bych mohl psát vyhlášky EU. A páč jsou lidi líní i klikat, natož číst a času je málo, dneska to bude kratší. Dneska se totiž pustím do sepsání dojmů z události, na kterou jsem se chystal, ale nepřipravil. Na něco takového Vás totiž asi nikdo a nic nepřipraví…
Použít stejný úvod podruhé je drzost nejvyššího kalibru a moje držka sto let nečištěná brokovnice, však víme. Kadenci úderů v klávesnici schválně snížím. Omluvy? Jednak už jsem z post-hc a jeho moderních mutací a kriplů vyrostl, druhak jsem první vystoupení nestihl. Holt záleží, jste-li víc poloprofi pisálek, nebo milovník a kamarád. A to se mi nahrávky From Day To Day zamlouvaly. Škoda, příště. Druhé kolo, druhý závodící tým. Minute of Fame se dostavili v hojném počtu, ale jeden šestici neutáhne. Nakoukaná choreografie z YT, neznalost dějin a rozjetost (v tom negativním světle slova smyslu, že) nejsou zrovna aspekty, o kterých by mělo cenu se zdlouhavě rozepisovat. Takže: show na jedničku, ale dušičky jsou až zítra a když máte v uších metronom, jak si můžete dovolit uhnout rytmu? Čí je vina, že zpěvák nebyl slyšet, je mi u prdele, zato řvoun zapůsobil jako pubertální nosorožec na corridě. Chvála jeho výkonu! K čemu to slouží, když poslední dva songy před koncem setu zazdí basák a jeho air-bass guitar? Když to nefunguje, opravte to, nehrajte divadlo! To jsem ale chytrák,že? Holky barvený ale po koncertě chválily, tak koho zajímám?
Momma Knows Best! A bylo to znát. Věděli, co se ten den stalo a rozhodli se, že mi udělají radost. Nejlepší může být jen jeden? Nemyslím si, ale ukažte mi další kapelu od nás, co hraje technicky na úrovni nejvyšší, zvládá toto zkombinovat do smysluplných tvrdých písniček (a ne jen koláže riffů a nápadů), nevykrádá okatě ostatní ani sebe sama a tohle všechno dokáže podat naživo s intenzitou viagry v mumii? Nikdo se nehlásí? Odpusťte mi tu očividnou aroganci, nepovyšuju se nad nikoho, nemám proč a za co a s čím! Já jen že rozdíly mezi sety druhým a třetím jsou energie (málo X všechno), nebezpečí (žádné X riziko úrazu) a odezva, a to jak moje (tandemové výprsky smíchu X otevřená držka, když jsem zrovna neřval fragmenty textů), tak obecná (aplaus X ještě větší aplaus). Že se to nedá srovnat? A který jiný šarmantní kytarista po vás smyslu zbavený hodí svého drahocenného Fendera koncem setu? Kdyby šlo jen o show, ale ta muzika, drazí, TA MUZIKA! Ta předčí mnoho. Výtky? Echo na Bekendově majku a v poslední pecce nehrající Kubova kytára, naopak Mišův nástroj křupal jako dobře propečený bůček,…ehm, sojový, samozřejmě. Nejlepší česká kapela? Já si to myslím a nestydím se za to!
Na vystoupení Devil Sold His Soul se jistě těšilo mnoho lidí, já mezi ně ale nepatřím. Originalita je vzácný aspekt umělců, proč mi ale všechny tyhle kapely hudebně splývají? Pomalé tempo, ambientní atmosféra, smutný řev a fakt rychlé a vysoké tremollo. Zamíchat a máte žánr, ve kterém i jednotlivé položky v setu splývají, alespoň můj sluch je toho názoru. Zvuk a instrumentální úroveň velmi vysoko, to se anglánům nedá upřít, pro mě je to ale málo a po delší době namlsaných smyslů koncertními produkcemi jsem se nudil. A byl jsem zaručeně jeden z mála. Ne, neumím být objektivní. Hráli velmi dobře, jen mě to nebavilo. Pokud chcete podrobnější rozpis, spokojených slečen bylo jistě nemálo, i když je mi jasné, na koho že ten večer přišly.
Yasně, největší jméno na plakátě a ilustrované srdíčko patří Yashin. Premisa ve zkratce? Papa Roach s breakdownama a screamem. Tak jednoduché to ale nebude. Frontman Harry připomínal Coby Dicka a stejně jako muzikant je i herec, všechny ty pózy a klišé, co se holkám líbí, byly. Zároveň ale odzpíval celý set jako profík a nezlobte se na mě, všechny ty kraviny prostě k takovým kapelám patří. Písničky, žádný námrd. Breakdowny jo, ale vhodně, scream jakbysmet. Hecovačky k tleskání a skákání (dokonce kolem vlastní osy, v Praze odzkoušeno poprvé v historii) a festivalové jumdafuckup! taky, jsme prostě velká kapela a lidi nás milujou, tak jim řekneme, že je milujeme taky a NEJVÍC NA SVĚTĚ! Nikdy jsem Yashin neslyšel a mám solidní averzi k přelakovaným kšticím týpků s očními linkami a džínovou vestou, nicméně jsem se během setu hlavních hvězd skvěle bavil, a to jim nelze upřít. Ale doma už si je asi taky nepustím. Velkou radost jsem měl z balady Stand Up. Ne snad že by na mě patetickost slaďáku zabírala, ale v jedné třetině Kevin pověsil mikrofon kolem krku a stoupnul si za klávesy, aby na ně zahrál. Puštěných diskoték bylo pár, ale tahle pasáž byla naživo, a Yashin nebylo líno vzít si na tour klávesy jen pro tenhle jeden moment. Tak to má být! I holkám se líbilo, česká vlajka na stage a nonstop vztyčené ruce směrem ke svým idolům (což Igor z MKB těsně na kraji pódia ignoroval s drzým úsměvem rockstára, taky pohled k nezaplacení), kteří zakončili svůj set coverem One Step Closer, a já vím, že vy víte, čí to je věc. Vyždímat přebytky energie, konec, smyčec, foto-sesh s fans a pak domů. Nic pro mě, ale tak podané, že jsem neodolal, podvolil se a užíval si.
Conspiracy namíchali různou sestavu kapel, které žánr post-hardcore dělají po svém, a tak došlo na modernější i klasičtější variace. Vítěz onoho maratonu je pro mě ten pražský, co ví nejlíp, věřím ale, že si každý návštěvník přišel na své. Zase za tři roky? Proč ne. Tyhle žánrové večírky mají něco do sebe, tak to příště zkuste, a třeba budete z hlavních hvězd překvapeni podobně jako já.
