Report: Frank Turner & The Sleeping Souls + Andrew Jackson Jihad + Ducking Punches; Praha - 09.03.2014
Kdo: FRANK TURNER & THE SLEEPING SOULS (UK) + ANDREW JACKSON JIHAD (USA) + DUCKING PUNCHES (UK)
Kdy: 9. 3. 2014
Kde: Lucerna Music Bar - Praha
Who would’ve thought that after all something as simple as rock’n’roll could save us all? Frank Turner poprvé v ČR zahrál klubovou show a jednoduše se bylo na co dívat. Onehdy jsem si říkal, že vidět Turnera na festivale bude patrně vrcholem divácké extáze v současném folk-punku. Dva roky zpátky se mi přání vyplnilo a… bylo to kvalitní. Když ale Frank vylezl minulou neděli na pódium v pražské Lucerně, jasně předeslal (ksichtem, slovy i postojem), že mu je klubová scéna ještě o fous bližší. A tak konečně, děti, bylo ten večer několik set diváků propojeno s charismatickým písničkářem do posledního puntíku.
Víte, jak to chodí… Ten chlápek si obleče bílou košili, džíny, vezme kytaru na záda a věříte mu každičkou hlásku. Jeho písničky dokonale snoubí drajv anglického způsobu života s jeho nerozpačitou melancholií. V celkovém počtu jednadvaceti skladeb nechyběl ani jeden zásadní flák, ale bylo to jedno lidi řvali prakticky každý song z plna hrdla.
Nebudu vás oblažovat svými osobními myšlenkovými pochody, raději vypíchnu tzv. razantní momenty setlistu:
• Photosynthesis / Plain Sailing Weather – lepší odpíchnutí započaté folk/rock’n’rollové estrády byste sháněli těžko – dvě anihilující pecky beroucí to nejlepší z Frankovy první i zatím poslední sólové desky.
• The Road – řvavý refrén opěvující všechny čtyři světové strany. Zpívaj‘ i ti, co neznaj‘ slova (=já).
• Eulogy – zpívaná exkluzivně v češtině. Frank v každé zemi pracuje na learningu tamějšího jazyka a naše „skurvene teska jazyk“ se mu i přes úvodní tyjátry obzvlášť povedla.
• Polaroid Picture, zásadní song poslední desky, který nese tak výborně napsaný text, že dle mého převyšuje ostatní Frankovo texty ještě o malinkou píď (což už je teda hovadsky velký uznání, když vezmerme v potaz, že Frank je prostě textařskej mistr sám o sobě).
• Závěrečná Recovery, kde všichni do jednoho s Frankem tančili, aby vyhráli evropskou competition, kterou Angličan na své tour sám nastavil. Nutno podotknout, že pokud jsme nevyhráli, tak už nevím, co by mohlo. A tak, přiopilý reportér od INE infantilně pohopsával s dvěma macatýma Angličankama, které dle slov byly většinu evropské tour Frankovi v patách.
Doprovodná kapela celé věci přidala na originalitě a dynamice, to bezpochyby. V jednom momentě mě ale napadlo, že spousta Frankových gest a postojů dodává pocit, že se sám víc a víc hodí do velkých hal s tisíci lidí, protože je prostě dokáže královsky bavit a rozezpívat. Jenže na druhou stranu – my tak fantastickýho muzikanta mainstreamu dát prostě nechceme. A myslím si, že on sám to dobře ví, a udělá všechno proto, aby ho za pět let netahali na posraný Výstaviště, ale aby si zase se svou oddanou partičkou vyvrhelů dal pořádný rodeo v nějakým klubu, kde atmosféru vyléčenýho anglickýho darebáčka nasaje i kocovinou sťatej barman.
Setlist:
Photosynthesis
Plain Sailing Weather
Peggy Sang the Blues
Losing Days
Try This at Home
Glory Hallelujah
Reasons Not to Be an Idiot
The Way I Tend to Be
Wessex Boy
Eulogy
Hits & Mrs.
Guest's Song
I Am Disappeared
The Road
If Ever I Stray
Polaroid Picture
I Knew Prufrock Before He Got Famous
One Foot Before the Other
Long Live the Queen
Recovery
The Ballad of Me and My Friends
I Still Believe
Four Simple Words
Míra Kajan
