Report: Every Time I Die + Scarred By Beauty + Shadow Area; Ostrava - 27.06.2013
Kdo: Every Time I Die (USA) + Scarred By Beauty (DEN) + Shadow Area (CZE)
Kde: Ostrava – klub Barrák
Kdy: 27. 6. 2013
(za fotky mockrát děkuju Pavlovi Krajníkovi!)
Pět ódy na dramaturgii Barráku se neomrzí. Rozčileně házet hrachem o shnilost mladých bolí hubu i klávesnici, víc ale promotéra, co tahá do industriální oblasti kolem sta nížin kapely na úrovni pro pár štamgastů a míň nadšenců. Navíc za hubičku, vstřícněji už vykročit není možné. Dokonce od Polska přicestovali fanoušci fousatých propocených flanelek, zatímco místní spali. HANBA VÁM! My zbylí si ale nemáme na co stěžovat.
Časový harmonogram se jako již tradičně nedodržel, netradičně ale jen o pár drobných, žádné morbidní skluzy se nekonaly. Pozici předkapely vytáhli z vějíře karet tentokrát Shadow Area a svůj čas dokázali využít beze zbytku. (Ne)tradiční metalcore opepřený duem uřvaných frontmanů, melodickými vyhrávkami a basákem bez trsátka, módního to doplňku nezbytného pro každou moderní a agresivní sypačku. Jen ta (ne)zbytná china neřvala, jak měla, mimo tento neduh ale vystoupení strážnických nic nechybělo, nic nepřebývalo. S veškerou profesionalitou a totálním nasazením odehraný set rozséval energii mezi všechny přítomné, sic ji nevraceli, chladní a šetřící se na následující peklo. Měl jsem možnost zažít jejich set i doma a zjistil tak, že pro Shadow Area neexistují lepší, šťastné dny. Prostě jim chybí ty špatné, nepovedené. Která moderní smečka agresorů o sobě tohle zvládne tvrdit a nelhat přitom posluchačům do ksichtů? Děkovalo se mockrát, ale ani jednou nazmar. Skromnost především, klobouk dolů, tleskám!
Dánská mlha se rozestoupila a na stage nakráčelo pro ten večer pouhé kvarteto progresivních hardcoristů Scarred by Beauty. Přestože oslabeni o bubeníka, nenechali se zahanbit a rozjeli svou hodinu intenzivního moderního nářezu, zato po svém, jinak. A s basákem za bicíma! Ibanezky by měli zakázat, minimálně do doby, než se tyhle škaredé a neuniverzální nástroje muzikanti naučí používat. Pokud chcete pár lekcí, zeptejte se SBB, páč právě oni pro ně konečně našli vhodné angažmá. Pasivním publikem párkrát problikla potřeba pařit, spíš bych to ale nazval škubáním mrtvé tkáně rozřezávané pitevním skalpelem. Výzvy frontmana nepadaly na zrovna úrodnou půdu, ono totiž pouze přikývnutím slíbit nestačí, musí se konat. Z přislíbených návštěv se nedostavil nikdo, s výjimkou snad čtyř pravidelných účastníků oslav hluku, a tomu já říkám ostuda! Zpoza modrobílé drogy si výmluvy na prachy (s ohledem na směšně a vzhledem k úrovni vystupujících neadekvátně nízkou cenu lístku) můžete strčit do chřtánu a zadusit se! CO VÍC BYSTE JEŠTĚ CHTĚLI, KURVA?!?!?! Vstřícněji už vykročit nelze, a pokud to s pasivitou účastníků takhle půjde dál, můžete si už brzy začít vylívat srdíčka a stěžovat si, jak hnije kulturní život na Ostravsku. Pokrytectví v předposledním levelu. Jestli vás seru, přestaňte číst, tohle není všechno! Zpět ke SBB: paráda! Oproti předešlému bubeník měl sestavu nazvučenou a zmáklou perfektně, kytary k brakdownům přidávaly i disharmoničtější vyhrávky a frontman podával tak intenzivní výkon, že se musel v půli setu obnažit a zesměšnit hrudě všech mužů v sále tou svou, potetovanou. Chcete-li si hřát na prsou inkoustového lva, připravte si svalstvo. Tím nejsilnějším byly ale bezesporu hlasivky, i díky nim zůstal pro tento večer nejhlasitějším řvounem Jonathan.
Milovat kapelu trvá. Zalíbení v jejích singlech a největších hitovkách následuje proposlouchávání se řadovými alby s texty v ruce a pak srovnání studiové dřiny s koncertní zběsilostí. Překvapil jsem sám sebe zjištěním, jak krátce jsem si zamilovával Every Time I Die, než jsem jim zcela propadl. Pravda, první dvě studiovky se od zbylých, přístupnějších, odlišují matematickou neurvalostí, stejně ale neexistuje špatná skladba v jejich repertoáru prozatím zakončeném stále aktuální Ex Lives (recenze). V textech pana profesora Keitha jsem se nejednou ztratil a ještě mnohokrát hodlám, je vidět, že má načteno. Ovšem bonusním faktem budiž obliba v atmosféře, humoru a zákulisním životu kapely, který byl zaznamenán budoucím generacím na dvou DVD. Po loňském zmeškání koncertu století jsem si stanovil svůj vlastní malý Olympek. A pár minut po desáté to přišlo. Kytary zavazbily a na pódium vykročila pětice špindírů, v pořadí: fousatý obr Andy, snědý basák Stephen, zběsilec Ryan, šílenec Jordan a jeho brácha, učitel literatury Kíííf.
Set nemohli odpálit líp než otvírákem No Son Of Mine z mé nejoblíbenější The Big Dirty. Hopsačka mohla začít a ještě před koncertem unavení Američané rozjeli pekelnou show. Koho neuhranul mastodont Andy, musel oči nechat na frontmanovi, protože na jeho bratra s kytarou se nešlo vydržet dívat, jeho pódiová prezentace je jako jejich debut: chaotická! Nepamatuju koncert, který bych komplet celý odzpíval a snažil se sekundovat Kííífovi, kdožvíproč se jeho hlas ztrácel v lomození bicích a strun. Ten správný rachec, vzpomínám na Cancer Bats dva týdny nazpět (report) a souvislost mrazí v zádech. Singlovku Wanderlust z předešlého alba následuje singl nejaktuálnější, (I suck) Blood, zpomalovačky jsou ještě pomalejší než na albu, basové linky správně lomozí, prostě nádhera. A pak to přišlo. Můj vysněný seznam performancí obsahuje podbod: ZAŽÍT Underwater Bimbos From Outer Space. Přestal jsem chlastat a téměř paralelně si zvykl hledat v klubu místo, odkud můžu bez křepčení poslouchat, naslouchat, vnímat a následně hodnotit. Tady šly ale zásady stranou. Zůstal jsem střízlivý, ale nezůstal v klidu. Bylo to silnější než já, ta nejlepší píseň, co jsem loni slyšel, podaná s totálním nasazením jejími pěti autory z Buffalla. Teď už se mi bude umírat smířeněji. Následovat musela logicky Holy Book Of Dilemma, zběsilá to sypačka, a rozhodně nebyl důvod zvolňovat. Fousáči sice vtipkovali o velké misce vody, nasranost jim ale žhnula z očí. Nějaký dobrák ten večer zbavil basáka toho přebytečného břemene plného běžně peněz, kreditek či vizitek. Sic Kíííf seriozně nabízel merch zdarma výměnou za peněženku, během setu a zřejmě ani krátce po něm se k majiteli nevrátila. Krásná vizitka, ostravští! Nejenže je klub skoroprázdný, ještě se v něm nachází zloděj. Tak teď už ale fakt FUJ!!! Nechápu, k čemu je vám platební karta z USA bez PINu, ale asi je to jakýsi divný fetiš. Pachatel by zasloužil monokly dva, a to Andyho medvědí tlapou. Marvelous Slut ten Gregory vážně chyběl, nicméně klídek, dočkáme se, na podzim!
Co ale v setlistu, pozměněném pořadím pro potřeby klubu (oproti zbytku turné, povětšinou festivalovému), nemohlo chybět, jsou hitovky. The New Black by rádia mohla s klidem nasadit stejně jako závěrečnou We’rewolf, zato první singl Ebolarama by asi běžní surfaři na vlnách FM nerozdýchali. Tradiční stagediveři chyběli, nebylo na kom plavat, Kíííf si to ale s vědomím, že bez této koncertní disciplíny by to nebyl správný koncert jeho kapely, nenechal líbit a pozval fandu z Polska (před nemálem lidí z daleka, co nelitovali přijet až k nám na tuhle parádu, smekám a hluboce se klaním!) na stage. Na závěr setu z pódia zmizel Andy, zděšení nad kdovíčím ale vyvrátil, když se objevil mezi námi, obešel klub s fanouškem na ramenou a pak se nechal zvednout ke stropu svalnatými přítomnými. Jordan ho následoval, stejně jako Kíííf. Propojení. O vrchol vystoupení bez přídavku se postaral Jordan, když rozdal mezi nás strunné nástroje a odešel. Improvizaci fanoušků chvilku podporoval Ryan a pak už bylo po všem. Vyčerpávající vystoupení skvělé kapely.
Ještě jsem v Barráku nezažil špatný zvuk a dnešek nebyl výjimkou. Kdoví čí byla vina, že se Kíííf utopil v kytarách, mimo to jsou ale mé ušní vjemy dokonalé. Every Time I Die se ukázali jako milí a chytří lidé, jen Stephen byl jako vlakem přejetý, a není divu. Ale pro každou svini už se plní kotel vroucí tekutinou, žádný strach. Tak si to sečtěme: český otvírák na snad nejvyšší úrovni, dánská progrese dechberoucí a hlavní hvězdy dokonalost sama s přidanou hodnotou koncertních úprav i totálního nasazení. Velmi důležitý byl po celý večer parádní zvuk, a to celé za pár kaček. Kluci, kde jste? Holky, kde jste? Škrtám si jednu z těch výše položených položek na seznamu, děkuju Euphory Prod. (Palec má vkus!) stejně jako Conspiracy, za jejichž spolupráce se akce konala a dle mého se vyvedla. Pro pár vyvolených. Životní koncert!
IWANTTOBEDEADWITHMYFRIENDS!!!
Setlist:
No Son Of Mine
Wanderlust
(I Suck) Blood
Underwater Bimbos From Outer Space
Holy Book Of Dilemma
After One Quarter Of Revolution
Bored Stiff
Marvelous Slut
Kill the Music
The New Black
Typical Miracle
Apocalypse Now And Then
Floater
Ebolarama
We‘rewolf
