Protest the Hero - Volition (2013)

Datum vydání: 29. 10. 2013
Label: Razor & Tie
Délka: 54:07 / 11 skladeb
Odkaz: https://www.protestthehero.ca/
Země původu: Kanada
Žánr: Mathcore / Pop-punk
+ Stálá jednička na trhu této podivuhodné fúze žánrů
- Kam stoupat?
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Mist, Skies, Underbite

Zajímavej úkaz, tahle deska. Víte, já tu recenzi nechtěl psát, nechtěl ani za nic. A tak se čekalo a čekalo, než to celý došlo do fáze, kdy šéfredaktor, velký J.V. (džejví, Jonas Vohrna Brothers, Chromáš Obrna), zahlásil: „Piš, nebo půjdeš, hajzle!“. Jelikož jsem členem tohoto podivného a podivuhodného plátku vcelku rád, neodolal jsem Jonášova nadýmajícímu se chřípí v nosních dírkách a recenzi napsal. Nutno podotknout, že je tímto napsána v době, kdy desku všichni příznivci mají najetou jak dědovu stodvácu a všichni nepříznivci už si ze samého nezájmu trhají bradavice. Nu což, budu tedy tento kusý text brát jako možnost k naleštění ega z produktu celých pěti lajků, který mi (snad) někdo z vás nevděčnejch mizerů dá. Vždyť my vás uvádíme do obrazu – nebo spíše notových partitur – krucinál!

Zajímavej úkaz, tahle deska. Nejen proto, že narušila překrásně matematickou tendenci pětice hošánků z Ontaria dělat alba o deseti skladbách. Volišn jich má o jednu víc a nikterak to nevadí. Já teda vždycky měl PTH za takovej ucelenej projekt, kterej všem ostatním ukazuje, kam se dá v metalu ještě zajít, aniž by to muselo mít trapný generický sóla/postupy á la BMFV nebo nepřetržitej growling (jež mi senzacechtivý Word přetypovává na „bowling“), díky kterýmu máte ze skladby, potažmo jejího textuálního hlediska, naprostou nulu.

Většinu skladeb od Protest The Hero nemá cenu diskutovat individuálně. V jejich případě však na označení „jako přes kopírák“ nehledejte vůbec nic špatnýho! Soudím, že je chyba na mým přijímači – jednoduše proto, že nejsem schopen namapovat si tu neuvěřitelně komplexní snůšku rytmů a kytarových postupů (co kytarových, Amir na baskytaře dělá tak neskutečný věci, že by mohl hrát sám + samply tentokrát taky na výbornou) na jednotlivý songy, a tak díky neustálé neznalosti názvů skladeb jedu album pořád dokola. To není na škodu. Pokud má totiž někdo tak neskutečnou zásobu kvalitních nápadů, nebude od věci si to řinout do uší víc a víc. V zájmu zachování dobrého vkusu. Jedna skladba ale vyčnívá tak zatraceně moc, že nejde si o ní kratičkej paragraf neplivnout.

Mist? Nebudu lhát, když řeknu, že tahle skladba mi udělala zatraceně dobře. Trochu se podobá starý dobrý Turn Soonest To The Sea z debutovýho alba, ale má v sobě ještě cosi víc – schopnost hrát metal pro většinový publikum. A teď nemám na mysli sedmdesátku a osmdesátku minulýho století rockový nařvanosti, kterou všichni žrali…, jednoduše proto, protože nic jinýho s tvrdým soundem v tý době neexistovalo. Ve zkratce řečeno – my už si můžeme vybírat (otázkou je jak moc si toho vážíme…). Zpřístupnit minoritní žánr za pomoci fúze s popovým refrénem a příjemným textem – já jsem jednoznačně pro! Když to celý provedete s grácií Protest The Hero sobě vlastní, máte praktickej majstrštyk – čtyři a půl minuty svěžího pozitivního metal/pop-punku (zvláštní kombinace, mámo, ale je to tak). Pokud vás Mist nenakopne do koulí, tak… jste patrně byli v minulém životě na dvoře Alexandra Velikého eunuchem.

Do neuronů se ještě významně vměstnává poslední Skies, která v některých fázích připomíná tvorbu Dance Gavin Dance, tedy mého druhého miláčka produkujícího populární math muziku. Jinak Volition představuje konzistentní formu, která je v uších schopná strávit několik příjemných týdnů.

Otazně textový stránky na tom vždycky Rodyho banda byla skvostně. Trochu mě mrzí, že s postupem času opustili od tvorby konceptuálních desek (Kezia, Fortress) a vrhli se na prototypování formy „co song, to myšlenka, himbajs“. V jejich případě ale výpravnou epičnost jejich příběhů nahradil punc vyzrálých textů, které se – na rozdíl od většiny současností – sebestředně nezabírají člověčí individualitou. Uslyšíme kvalitní formování myšlenek z následujících témat: friendship, starořecká filosofie a známky antrošky. Jo? Jo.

Omlouvám se všem analytikům; občas k některé desce nestačí napsat koketní paragrafiádu plnou bonmotů k jednotlivým skladbám, ale je třeba si ji sám naposlouchat. V mé osobě nezmůžu nic víc než říct – neznabozi, Volition vás bude bavit!

Mňam. Zajímavej úkaz, tahle deska.

Míra Kajan