Of Mice & Men - Restoring Force (2014)
Datum vydání: 24. 1. 2014
Label: Rise Records
Délka: 38:27 / 11 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/ofmice
Země původu: USA
Žánr: Metalcore / Nu-metal / Post-hardcore
+ chytlavost, melodičnost, kytary
- občasný vykrádání, Austin má míň prostoru
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Public Service Annoucement, Break Free, Identity Disorder
Po potopě je nutno vše dostat zpět do normálu. Obnovit síly a vykročit vstříc lepším zítřkům. To ale neplatí, když je potopa navzdory všem předpokladům pozitivní a vítanou. Potopa, kterou byste se s klidem nechali unášet a nakonec i pohltit. Teď samozřejmě nemluvím o běžném každodenním životě, kterýho jsme my všichni součástí, ale o světě hudebním. O myších a lidech, nejen geniální dílo spisovatele Steinbecka, ale i americká metalcorová formace, která se i přes svoji krátkou hudební kariéru ukotvila po boku největších velikánů tohoto žánru. A hlavně díky jejich druhému albu, geniálnímu The Flood (potopa) nutno říct, že oprávněně. Byl jsem pln očekávání, co přinese nová deska.
Utlumenej vokál a kytara deroucí se ven, jako vetřelec z těla hostitele. Public Service Announcement. Výstižnějc to nešlo. Austinův vokál má větší koule, než je koule Miley Cyrus, kytarový riffy jsou zběsilý, typická „moshovačka“. Headbang ON. Klasičtí myšolidi jak je známe z The Flood. Jdeme dál. Feels Like Forever. Dostávám dvě facky. Jedna facka má chuť post-HC/nu-metal zvuku. To snesu. Druhá už bolí víc. Čistej vokál. Něco mi na něm nehraje. Pokud Shayley (kytara/basa, čistej vokál) neprošel nějakou razantní operací hlasivek, znamená to jediné – je pryč. Jsou to už dva roky, já to ale doteď nevěděl (shame on me!). V době, když jsem ještě OM&M neznal, se mi je kamarád snažil popsat a řekl, že je to kapela, co se v rámci metalcoru hodně snadno poslouchá a je přístupná i těm, co si tenhle styl zrovna moc nejedou. Ať už myslel cokoliv, musel jsem mu dát hned za pravdu. Jedním z důvodů byly určitě překrásné, leč nekompromisní melodický kytary (ty bohudík zůstaly) a taky neuvěřitelná symbióza Austinova špinavýho a Shaylyho čistýho vokálu. Ten je ale nenávratně pryč. Zatlačuju slzu.
Co se děje na albu dál, někoho určitě dost nasere. Hodně skladeb je někdy až příliš ovlivněný jinejma kapelama (nebudu je všechny jmenovat, ale napočítal jsem jich dost). Je to jak milování se ženou, se kterou se již vyspala půlka města – člověk při tom může mít špatnej pocit, ale i tak si to užívá. Je jasný, že kapely v rámci jednoho žánru zní více či méně podobně a každýmu je předhazovaná kapela, co tu byla dřív, nedá se tomu vyhnout, ono to ale funguje. Nadvládu metalcoru, jako na předchozích deskách, už nečekejte. Kapela flirtuje s několika žánry najednou a snaží se to tak nějak všechno skloubit dohromady, jak už předznamenala Feels Like Forever. Místy se to daří, místy ne. Tahle změna nevyhnutelně šoupla do pozadí Austina. Vždycky byl zpěv rozdělenej zhruba půl na půl, tady mi ale příjde, že Austin toho prostoru dostal málo. Nejvíc se to projeví u Would You Still Be There, Another You, a Space Enough To Grown, který jsou vesměs jen v režii novýho vokalisty Aarona, což je škoda, protože taková Break Free prokazuje, že kooperace obou zpěváků neustále funguje. Buď jak buď, naštěstí se nejedná o zpěv, co v člověku evokuje pocit, že byl onen zpěvák v minulým životě dvorním eunuchem Alexandra Velikého a stále je krásně hravej, a tak se s ním dá opět bez většího násilí sžít, jen ztratil něco na té infantilnosti.
V hudbě je často nutný se nad hodně věcí povznést. U toho alba to platí ne dvojnásob, ale rovnou trojnásob. Pokud váš hudební rozsah nesahá za hranice metalcoru v nejčistší podobě, budete zklamaní. Pokud vám vadí, když kapela pozmění svůj styl, budete zklamaní. Pokud vás nebaví, že kapela zní jako někdo před ní, budete zklamaní. O tom ale hudba podle mě není. Buď vás baví, nebo ne. To je jediný způsob, jak by měla být posuzována. Jestli pak výše uvedené umíte hodit za hlavu, budete moct tenhle počin ohodnotit jen a jen pozitivně. Lehce nadprůměrná deska, co se v té změti hudebního bordelu neztratí.
Toman