Illegal Illusion - Things After Death (2012)
Datum vydání: 8. 8. 2012
Label: Venus Flag
Délka: 36:15 / 10 skladeb
Odkaz: www.illegal-illusion.com
Země původu: Česká republika
Žánr: Alternative indie / Sonic rock / Post-metal
+ ZVUK!; prolínání špinavé syrovosti s něžnými city; texty
- prvotní nepřístupnost; druhotná nestravitelnost
Hodnocení: 100 %
Doporučené skladby: Fingerprints; In a Paper Cap; Antibiotics!
Nejde furt jen vychvalovat. Sere mě současná tvrdá tzv. scéna, resp. její většina. Nejde necitovat. „Shamelessly lying to their faces: Dude, your band is so good, you guys are like the next BMTH and stuff! Yeah, right. You can rip off tattoos, clothes, guitar riffs, but you can’t fake talent.“ Tak pravil globálně Fedor Filimonov (Apostate), a má recht. Breakdowny a hovno k nim, naučená pódiová choreografie a případně rovný kšilt, protože to momentálně frčí. OK, mám rád BMTH, taky sebou na pódiu škubu jako epileptik a taky nosím flexu Lakai, protože mě baví Wu-Tang a Eric Koston. Ne, nevadí mi moderna, ale co většinu kapel odlišuje od toho zbytku? Proč poslouchat stovky špatných kopírek, když můžete originál? Spoustou sraček musí člověk proplavat, nechat si to natéct do uší, vyplivnout a narazit na břehu na NĚCO jiného. Realita je plná nudy a šedi, zavřete oči a ponořte se do nelegálních iluzí o věcech po smrti.
Sejmeme Otisky prstů. Rytmika nás sama vyvede z rytmu a udeří strunný hluk, nástup trubky pomáhá rozjet tuhle divnou euforii. Chraplák vám rozřeže páteř, nekompromisní zpěv, který se nelíbí. I arrest you! Kytara uhne base, ta druhá ale ne. Drze se vetře. Úvodní pecka funguje samostatně vždy a všude a je natolik silná, že vás dost dlouho nepustí ke zbytku alba. Byla by ale škoda nechat se oblbnout prvotní hitovkou. Jakmile totiž tenhle metalově hutný nářez utichne, zašeptá zbabělec, ať ho zbavíte kuráže. Naléhavost oné prosby nešla zhudebnit lépe. Tlačí se na pilu TAK moc, až to funguje, a to právě díky neúprosnosti a spěchu všech strun, zatímco ten kňučící srab se radši schoval a je sotva slyšet. Následuje vzpomínka na časy Pod tíhou Opravdových Barev, jen ta disharmonie hlasů krků kytar a krku Jirky chybí. Riff je poctivý, sólo špinavé. Zvolníme, klidné smíření. A následně zklamání bez bicích. Pokud máte z toho klidu Rádiovou Hlavu, spolkněte masivní kytaru a zapijte fade-outem. Já si tuhle bolest odevzdaně užíval s klidem masochisty. Nádhera a rozhodně nejpovedenější záležitost! Jaké to je, po zklamání Cítit na Sahaře Gobi? Stejně překvapivé jako náhlý zlom z komorní balady v agresivní, skoro až post-metal. Ne, nepřeháním. Nenásleduje žádná Prdel, nýbrž Nedopalek (první překlad z angličtiny nemusí být správný). Nehoří, jen doutná. Nesmrdí, jen se otírá o vzduch. Jemně, nenuceně, pomaleji, nádherně. Svět je bahno a je plný sviní. A Prase v Kleci kvičí a řve asi jako praskající kytara. Předposlední překreslená mikroskladba Super Jumbo neplní funkci interludia, text o její plnohodnotnosti a důležitosti přesvědčí víc než minimalistická kompozice. Závěrečná dávka Antibiotik je přesným zhudebněním smrti. Takhle se budete cítit, až to přijde. Zmatení, nesmíření, zoufalí, toužící utéct. Bez šance, bez dechu, bez života. Plazíte se po roztrhaném břiše pískem a ani necítíte, že necháváte zbytky těla za sebou, zatímco pocity v hlavě směřují k jedinému: Neurosis. Vykřičník!
Zní to jako protekce. Dva plešatí fotři a dva vlasatí bráchové, všichni bez kérek a undergroundoví, jak to jen jde, nahrávali desku ve 3 studiích, aby si nakonec sami udělali zvuk, kterého nebyl nikdo jiný schopný, a album vydali na vlastním, právě založeném labelu (chystá se vinyl!). Nuda? NAOPAK! Napodruhé napsaná. Nikým nezaznamenatelná. Nezávislá. Nezařaditelná. Nepodladěná. Nemoderní. Neskutečná. Nádherná! Na 100 %!
PS: Kdo se chce o hodnocení desky hádat, ať si ji koupí za kilo a poctivě naposlouchá. Kecy typu „Oni jsou z Bílovce, tak to mají zadarmo“ neberu. Sám album znám i pozpátku a dám mile rád hlavu na špalek, že si plné hodnocení zaslouží, a to jak ode mě, tak i od jiných recenzentů.
