Five Seconds To Leave / Esazlesa - Split LP (2012)

Datum vydání: Květen 2012
Label: DIY
Délka: 21:57 / 18:41
Odkazy: https://bandzone.cz/esazlesa; https://bandzone.cz/fivesecondstoleave
Země původu: Česká republika
Žánr: Sludge / Post-rock / Screamo
+ atmosféra obou částí; texty esazlesa
- na FSTL musí mít člověk náladu, navíc by někomu nemusela vyhovovat délka jejich skladeb
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Lifetime Ain't Enough To Cure This; Nemá smysl nic říkat, Průměrný děti historie

Kdybych teď řekl, že jsem se na tohle splitko fakt těšil, trochu bych lhal. Esazlesa sice znám už delší dobu a vždycky si je rád poslechnu, ale Five Seconds To Leave jsou v mém povědomí prakticky jenom svým názvem a díky deníkům z pobaltské tour právě těchto dvou kapel. O samotné nahrávce jsem se dozvěděl, až když vyšla, a nakonec mi i docela dlouho trvalo, než jsem se dostal k pořádnému poslechu, natož abych něco napsal. Ale všechny trable pryč, je tady jedno nadprůměrné split album k recenzi.

Jako první se do nástrojů a našich uší opřou Five Seconds To Leave se skladbou Dogs of War. I když opřou asi není ten správný výraz vzhledem k tempu všech jejich skladeb. Kluci začínají pěkně pomalu a postupně budují tíživou industriální atmosféru. Nevím, jestli hudba u většiny lidí evokuje v hlavě různé scény tak jako v té mojí, ale tahle trojice skladeb ve mně vyvolává představu opuštěného post-apokalyptického světa. Nikde žádná zeleň, všude se tyčí jenom rezivějící těžká mašinérie a mezi ní prochází hrstka lidí, hledající cokoliv, co by jim pomohlo přežít další den. Přesně takhle na mě působí hudba FSTL, líp to asi popsat nedokážu. Tahle hudba je o atmosféře, o pocitech. A taky je na ní asi potřeba mít trochu náladu.

Další na řadě jsou esazlesa se svojí čtveřicí songů. Myslím, že tyhle pány si s žádnou jinou českou kapelou nespletete. Napadá mě přirovnání k italským Raein, jen trochu méně agresivní. První skladba Nechci se vrátit má první minutu laděnou do podobného stylu jako předcházející FSTL, takže se jedná o relativně plynulý přechod, ale poté už se rozjede klasická hudba této formace. Co jste od nich očekávali, to dostanete. Zběsilé pasáže doprovázené zpěvákovým „štěkotem“ se střídají s těmi klidnými, až post-rockovými. A samozřejmě klasické texty, jejichž významu se sami asi nedopídíme, ale vyvolávají ty správně pocity, které korespondují s hudbou, takže funkci plní na jedničku. V druhé písni, jak název napovídá, Nemá smysl nic říkat, takže (téměř) beze slov, za to se skvěle vygradovanou hudbou od začátku až do konce. Song Průměrný děti historie se textově trochu vymyká, protože jeho smysl je zde velice jasný. A jeho ukázkou bych tuhle recenzi na více než povedené splitko uzavřel. Hezký den.

„Jak se tak koukám kolem sebe, vidím tu spoustu nových tváří. Vidím mezi vámi ty nejsilnější a nejchytřejší pod sluncem. Vidím všechen váš potenciál a vidím, jak se s ním plýtvá. Zatraceně, celá generace čerpá benzín, dělá číšníky nebo otroky v kancelářích. Reklama nás nutí, abysme se honili za auty a obleky, abysme dělali práci, kterou nenávidíme a nakupovali sračky, který nepotřebujeme. Jsme průměrný děti historie. Bez cíle a bez místa. Nemáme žádnou velkou válku, žádnou velkou hospodářskou krizi. Naší válkou je válka duchovní a naší velkou krizí je náš vlastní život. Televize nás všechny vychovala ve víře, že jednou z nás budou milionáři a filmový hvězdy. Ale nebudou. Pomalu si to uvědomujeme a jsme z toho fakt nasraný!“

David Vítek