Finch - What It Is To Burn X (2014)

Datum vydání: 25. 2. 2014
Label: Tragic Hero
Délka: 1:14:09 / 15 skladeb
Odkaz: https://finch-music.com
Země původu: USA
Žánr: Post-hardcore / Punk-rock / Screamo
+ zvuk, mix, atmosféra
- nic zásadního
Hodnocení: 90 %
Doporučené skladby: Letters To You, Perfection Through Silence, Ender

Letos je tomu takřka deset let. Byl jsem malý fakan s velkou patkou, co miloval punk-rock, končil základku a šel na střední. Mamka tenkrát doma pořídila pořádný internet místo vytáčeného připojení a mně se otevřel hudební svět. Hledal jsem kapely, které kombinují všechny žánrové prvky, jež mám rád. Až mi jednoho dne došla na ICQ zpráva obsahující link na What It Is To Burn od Finch se slovy: „Tohle je přesně to, co hledáš.“ Ohromně melodická kombinace punk-rocku, post-hardcoru, nu-metalu a spousty dalších vlivů mě dostala. Třináct silných a emotivních songů mi nejen otevřelo dveře do světa tvrdší hudby, které jsem do té doby neholdoval, ale stalo se pro mě jednou z mých nejoblíbenějších a nejhranějších desek v době střední školy.

Finch se od roku 2002, kdy What It Is To Burn vyšlo, hodně změnili. Say Hello To Sunshine, které mělo na úspěch předchozí desky navázat, se (bohužel) nesetkalo s komerčním úspěchem a parta ze slunné Kalifornie po sérii rozpadů a comebacků vydala ještě jedno EP a definitivně ukončila svoji činnost v roce 2010. Ale koncertování (a peníze?) jim chybělo, a proto se rozhodli k desátému výročí jejich průlomové desky udělat tour. Naštěstí se rozhodli vzít na poslední koncert kamery a show tak zvěčnit. Na předem avizovaný živák jsem se zatraceně těšil, tak hurá do hudebního DeLoreanu a zpět do minulosti!

New Beginnings a Letters To You jako otvírací songy udeří do uší stejně silně, jako na dvanáct let starém originálu. Finch neztratili ani kousek ze svého kouzla. Nate Barcalow a jeho hlas je stále plný energie, a až na pár výjimek přesně kopíruje studiovou verzi. Co těch pár chyb? Ale k čertu s tím, je to přece živák, ne? Skvělou práci odvádí na doprovodných vokálech kytaristé a samozřejmě domácí publikum, které dodává celé nahrávce parádní atmosféru. Pocit návratu do středoškolských let umocňuje každá další píseň natolik, až zapomínám, že vlastně mám psát recenzi, a nechávám se unášet kombinací sentimentálních vzpomínek a refrénu mé oblíbené Perfection Through Silence. Kapela skvěle zvládá pomalejší Awake či Without You Here stejně jako melodické Stay With Me nebo chaotické a tvrdé Project Mayhem. Vynikající je procítěný konec Untitled, kde mi Nate po klidné části řve do uší jako o život. Jedinečná skladba písní a kombinace různých žánrových prvků dělala vždy z této kapely něco výjimečného. Jak jsem se již zmínil, léta navíc Finch nic neubraly, naopak nyní možná zní ještě vyspěleji a komplexněji. Album se blíží ke konci a při poslechu smutné srdcovky Ender mám pocit, jako by kapela vdechla nový život. Tohle zní sakra dobře! Poslední trojici písní tvoří novější pecka Worms of the Earth, stařičká New Kid a samozřejmě na závěr titulní vál, který má i po dvanácti letech pořád neuvěřitelné koule, obzvlášť v živé performanci.

What It Is To Burn X zní přesně tak, jak by živá nahrávka měla znít. Kombinace perfektního mixu, skvělého publika a vynikajícího výkonu kapely vytvářejí pocit účasti na samotném koncertě. Pokud Finch milujete stejně jako já, je pro vás toto album povinností.  

Hawkeye