Česká hudební scéna pohledem Adama Mišíka z The Colorblinds
V předchozích dílech rubriky Česká hudební scéna pohledem… jsme si představili názory dvou ostřílených hudebníků Jakuba Šmucra z kapely Shogun Tokugawa a Radima Věžníka z kapely Rattle Bucket. Nyní si českou scénu prohlédneme očima patnáctiletého, velice nadějného muzikanta Adama Mišíka z The Colorblinds.
Kvalita české hudební scény. To je pojem, ohledně kterého slýchám neustále různé názory a postřehy. A jsem velice rád, že i já se k tomu mohu takhle veřejně vyjádřit.
Myslím si, že česká hudební scéna se rok co rok rouzrůstá, čím dál tím víc lidí má ambice se prosadit v hudebním průmyslu, vzniká spoustu zajímavých hudebních projektů. Problém je podle mě v tom, že ne každý má ten krásný dar naservírovat to široké veřejnosti, najít si okruh lidí, které chce oslovit. Jelikož v dnešní době internetu a sociálních sítí jsme neustále obklopováni spoustou informací, pozvánek, profilů kapel, masou klipů atd., je velmi těžké se orientovat a dozvědět se o něčem opravdu výjimečném. Lidi musíte zkrátka zaujmout tak, aby se jim právě váš projekt zaryl do hlavy. Dneska už vám dělat ,,pouze” kvalitní muziku nestačí, musíte splňovat škálu dalších věcí. Image, produkce klipů, promo, show a tak dále, je toho spousta, jsou to puzzle, které musíte poskládat dohromady, jedno nefunguje bez druhého. Myslím si, že dobrých kapel u nás stále přibývá, ale většina z nich tyto věci nesplňuje vůbec - anebo jenom z části.
Největším vzorem mezi mladými kapelami jsou pro mě Charlie Straight. Splňují všechna kritéria kapely 21. století. Neustále komunikují se svými fans, dávají jim pocit toho, že jsou jejich součástí, snaží se s nimi navázat co nejbližší kontakt, a to je dnes velmi důležité. Na koncertech předvedou kvalitní hudební výkon, brilantní show, která se dá v pohodě srovnávat se zahraničními kapelami. Pořadatelé festivalů a dalších akcí se kvůli nim můžou přetrhnout, protože ví, že až Albert skočí do fanoušků v obří kouli a všude budou střílet konfety, lidi to budou žrát, slečny (možná i někteří chlapci) šílet a lístky se budou samozřejmě prodávat. Někomu to možná příjde jako povrchní způsob, jak zaujmout, a bude to nazývat komerční sračkou, ale ať se potom nediví, že jeho koncerty zejí prázdnotou a nikdo po něm ani neštěkne.
Tohle je prostě 21. století, všechno je rychlejší a nemilosrdnější. Mladí lidé se na koncerty chodí většinou v první řadě bavit. To si bohužel dost mladých českých interpretů neuvědomuje a lidem servíruje nezajímavou, i když třeba dobře zahranou muziku. Kolikrát člověk hraje někde, kde ho nikdo nezná, a má 45 minut na to, aby ty lidi přesvědčil o tom, že stojí za pozornost. Někdy je to samozřejmě složité, protože hrajete na nějaké vesnické akci, a pokud nezahrajete Smoke on the water nebo Pohodu od Kabátů, tak si ani neškrtnete. Mentalita některých našich spoluobčanů se prostě jen tak nezapře.
Poslední dobou si začínám uvědomovat důležitost českých textů a jak moc mi kvalitní české texty u mladých tuzemských kapel chybí. Je tomu bohužel tak, že stále 80 % národa anglicky nerozumí. Je třeba si uvědomit, že aby byla písnička úspěšná, musí mít, jak já tomu říkám, 4D. Našláplý beat, poutavou melodii, text, který udává charakter písně, a něco, co jen tak nekoupíte, je to něco vyššího, nějáký zvláštní druh energie, jenž se otiskne do vašeho nápadu a lidi se toho chytí. Když člověk dokáže zmixovat tyhle čtyři prvky dohromady, vznikne z toho lahůdkový desert. Je dost pravděpodobné, že to bude trvat nějakou dobu, ale jednou to s pomocí boží možná vyjde! Mně samotnému se to ještě nepodařilo, ale za dva roky, co se pohybuji na české hudební scéně, učím se zpívat a skládám písničky, si myslím, že si to ještě mohu jakž takž dovolit…
Každopádně to do budoucna s naší scénou vidím pozitivně. Konkurence se zvyšuje, všichni se učíme a posouváme a určitě to někam roste. Jak mi říká můj brácha Maťo Mišík: “Pokud chceme vybudovat nějakou firmu, kapelu, produkt, zkrátka cokoli, musíme tomu vystavět pevný základ, jinak se při jakékoli expandaci náš výtvor zbortí.” Jak dlouho to bude trvat? To už záleží pouze na tom, jak moc na tom budeme pracovat. Cesta k úspěchu není jednoduchá, ale proč to nezkusit, že?
Přeju vám všem hodně štěstí a děkuju za pozornost.
Vy, kteří jste článek přečetli až do konce, prosím využijte tlačítko share a pomozte jej šířit dále do "světa". Děkujeme.
Příště vám slovenskou scénu představí Matej Hoťka z From Our Hands!
Čtěte také:
A jak to vidí Radim Věžník
Sláva Bareš
