Blink-182 - Neighborhoods (2011)

Rok vydání: 2011
Label: Geffen Records
Délka: 49:20; 14 skladeb (deluxe edice)
Odkaz: https://www.blink182.com
Země původu: USA
Žánr: Alternative rock / Pop punk
+ texty; silné refrény; hudební vyzrálost; Travisovy bicí
- chce to více poslechů
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Natives, Up All Night, Kaleidoscope

(přednostně omluva za poněkud delší recenzi)

Troufám si říci, že není nikdo, kdo by neznal tuhle kalifornskou partu. Ta proslula ke konci 90. let svými jednoduchými melodiemi, často vtipnými texty a ulítlými videoklipy. Většina také ví, že si pánové dali v roce 2005 pauzu, která se spíše proměnila v rozpad kapely. Od té doby však už uplynula spousta let, Blink-182 se opět dali dohromadi a po dlouhém čekání a odkládání konečně přišli s novou desku, jež dostala název Neighborhoods.

Spousta fanoušků byla tedy v obrovském očekávání, neboť podobné návraty nebývají vždy povedené. Přeci jen uplynulo celých osm let od eponymního alba, a tak si jistě leckdo kladl otázku, jak že budu nová tvorba znít. Zejména kvůli tomu, že kytarista Tom DeLonge mezitím vydal tři placky se "svými" Angels & Airwaves. Dopředu však bylo členy avizováno, že uspokojeni by měli být všichni fanoušci, přičemž hudebně se zde objeví ovlivnění z celé jejich existence.

Určitě nejsem sám, kdo po několika uveřejněných skladbách přistupoval k Neighborhoods s obavami. Naštěstí ty se již brzy začaly rozptylovat. Ze začátku sice můžete mít pocit, že Tom sahá po svých angels&airwaveských riffech, ale už na minulém CD zněly kytary jinak než v pop-punkových začátcích. A není to vůbec špatné. Jakmile k tomu uslyšíte Travisovy geniální bicí, které každé z písní dodávají na síle, a Markův charismatický vokál, nebudete dlouho pochybovat, že to je právě ten zvuk, který si s Blinkáčema spojíte.

Všude se píše o tom, jak pánové dospěli - a je to koneckonců pravda. Texty jsou vyzrálé, mají hloubku a může vás překvapit, jak jsou temné anebo smutné. Při některých vás nejspíše i zamrazí. A co se týká hudby, to jsem naznačil částečně výše. Skupina zkrátka navázala tam, kde skončila v roce 2003. Už žádná vysoká tempa, tři až čtyři riffy a pop-punková přímočarost jako dříve. Mark Hoppus se sám vyjádřil v tom duchu, že se považuje za rockovou skupinu. Ano, je to víceméně tak, ačkoliv pop-punkové vlivy jsou zde stále dost cítit. Jediným trackem, jenž vám dá řádně vzpomenout na staré časy kolem alba Dude Ranch, je Heart's All Gone - rychlý, syrový a s tahem na branku.

Opakem je např. první singl Up All Night. Ten na první poslech působil spíše průměrně, extra přívětivé ohlasy nesklidil, ale pravdou je, že čím jej slyšíte víckrát, tím se vám začne více zarývat pod kůži. (Pro mě to je dokonce jedna z nejsilnějších písní na albu.) Hitovek je tu ale více, ať už druhá Natives, sázající na úvodní kytarovou vyhrávku a chytlavý refrén, nebo Wishing Well, která je celá v Tomově režii, v rychlejším tempu a dobře zde zní i Markova basovka.

Kaleidoscope či This Is Home patří také k tomu lepšímu, ačkoliv každý song má něco do sebe. A je dobře, že nezní všechny stejně, jako jsme u obvyklých pop-punkových kapel zvyklí. Love Is Dangerous je pomalejší, baladičtější věc, stejně tak Fighting The Gravity. Poslední Even If She Falls pak důstojně uzavírá celých 49 minut poslechu.

Ne každému noví Blink-182 sednou do vkusu. Pokud ujíždíte čistě na rychlých pop-punkových / punkrockových vypalovačkách, tak se asi moc radovat nebudete. Pánové jsou už opravdu někde jinde než na konci minulého století - jak duševně, tak hudebně. Avšak je to pochopitelné, všichni se vyvíjíme, a pokud ne, tak to není úplně v pořádku. A tak přesto, že jsem byl vždy příznivcem jejich staré tvorby (a celkově tíhnu ke klasickému punkrocku), musím konstatovat, že pro Neighborhoods bylo uděláno maximum. Tak odhoďte předsudky (a že je někteří z vás bezpochyby mají) a dejte novince šanci. Chce to totiž rozhodně více jak jeden nebo dva poslechy.

JONASH