Alesana - The Decade (2014)

Datum vydání: 1. 4. 2014
Label: Razor & Tie imprint Artery Recordings
Délka: 28:28 / 7 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/alesana
Země původu: USA
Žánr: Emo-core / Sweetcore / Screamo
+ pořád Alesana, ale s novými prvky, album má spád, basa
- občas nezajímavé a naivní
Hodnocení: 65 %
Doporučené skladby: Double Or Nothing, Ravenous, Second Guessing

Tak si to tedy řekněme. Nemá smysl si lhát, ani se podvádět. Alesana, dle mého, byla jednou z úplně prvních kapel u těch posluchačů, kteří většinou skončili na HC, pop punku, či někde kolem. V roce 2006, kdy vyšlo On Frail Wings Of Vanity And Wax, bylo u nás něco jako emo na vzestupu. Pravdou je, že Alesanu zná snad každý, a myslím, že ji hodně lidí (neříkám, že všichni) poslouchali/poslouchají. Hlavně leckteré mladé děvče si ji mohlo z Shawna Milkeho utrhnout. A to nemyslím ve zlém! Nevím tedy, kolik z vás skončilo s Alesanou albem The Emptiness tak jako já. Skoro jsem na ně zapomněl a placku A Place Where The Sun Is Silent jsem slyšel maximálně tak z vlaku a rád ji asi ani nemám. A protože jsem fandou krátkých placek, s velkou zvědavostí sem si poslechl letošní EP The Decade.

Naládoval sem to do founu, protože času moc nebylo a pustil si to cestou. Takhle vypadal můj první poslech a vážně sem nevěděl, kde jsem. Po celou dobu, co se hudbě nějakým způsobem věnuju a pravidelně hudbu poslouchám, a taky ode dne, kdy Alesanu znám, jsem měl za to, že je to jedna z mála kapel, která si udržela to své a hraje to, co hrála v počátku. Popravdě si nejsem jistý, jak mám odpovědět sám sobě. Eh? Během poslechu celé stopáže alba, jsem byl třeba na návštěvě u A7X, zejména v úplném úvodu. Jenomže kombinace např. Quietdrive (super) a Black Veil Brides (blah smajlík) už mému uchu tolik nelahodila. Aby bylo jasné, proč to zmiňuji, i když je to normální a dělá se to ve světě a někdy to dělám taky, tak proto, že Alesana byla vždycky svá. Ta nikdy nikde nebrala. Jejich hudba mi nikdy nic nepřipomínala. Jenže doba se posunula velice, takže snad to neznělo příliš pokrytecky. Ať se vrátím k The Decade, tak prakticky už u Double or Nothing jsem se pomyslně urval. Chtěl sem totiž zase slyšet kombinaci Shawnova „vymrdaného“ screamu a Dennisových growlů. A ono to tam sakra je! Jak epické! A u této skladby nevyjímaje. Teď zase zpět k EP jako celku. Dali tomu koule, evidentně se i víc nazlobili, a i když pláčou, však ne už tolik, tak to jede. A ať chci nebo ne, roste mi rohlík na ksichtě. Další otázka, kterou si kladu několik let, je, či někdy uslyším breakdown v podání Alesany. Vyřešeno! Na tomto EP breakdown je. Takovej ten standardní… na žabičku. Buď jak buď, jsem překvapený a refrén zde má působivé lyrics.

Never forget who you are, stick to your guns
Reflections live through the night
Are you just a sucker buying time?
You drink it down, the clover poisons your lungs
They welcome you out of spite
Much to your twisted delikt

Celkově mě tahle deska s postupnými poslechy opravdu začínala brát, až sem tomu sám moc nerozuměl. Další plus je hlasitá basa, což oceňuji. Ona totiž hlasitá není jen tak. Velice nápadité jsou zejména Shaneovy vyhrávky, kde to krásně všechno vynikne. Teď mi odpusťte, ale Second Guessing od 1:55 je masakr. Prej Alesana… no nechápu nic.

Co závěrem? V žádném případě jsem nepředpokládal to, co jsem slyšel. A hodněkrát ještě uslyším. Stará Alesana se místy namíchala s něčím pro ni netypickým. Znějí skvěle. Po třech letech jsou zpět a řekl bych, že silnější. Desáté výročí kapely nemohli oslavit lépe.

bedy