The Pretty Reckless - Going to Hell (2014)
Datum vydání: 17. 3. 2014
Label: Razor & Tie
Délka: 45:16 / 12 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/theprettyreckless
Země původu: USA
Žánr: Post-grunge / Hard rock / Alternativní rock
+ energie, agresivita, něžnost, vokál, zvuk
- ale no ták
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Going To Hell, House On The Hill, Absolution
V 17 vydala svoje první album Light Me Up. Komerčního úspěchu se ji dostalo díky singlům Make Me Wanna Die, Miss Nothing a pohodovce Just Tonight. Okamžitě se dostala do povědomí hudebního průmyslu, zahrála si jako support Evanescence, Marilyna Mansona a krátce i u novodobých Guns N' Roses. Krásný start, že?
Nyní, ve svých 20 letech, i přes počáteční komplikace jménem hurikán Sandy, který zničil většinu vybavení a jehož bouře zatopily nahrávací studio, se svojí bandou vydává druhou desku Going To Hell. Řeč je o Taylor Momsen a kapele The Pretty Reckless.
Album začíná mrdačkou Follow Me Down. A to doslova. Zvuky ženského sténání, cvrčci, projíždějící sanitka. Těžká romantika, kterou přehluší první tóny úderných bicích, energických kytar a frontmanky nakřáplej hlas. Žádný servítky, jde se na to zostra. Povedenej refrén, jehož první klidná část je nahrána Taylořiným dvojhlasem, druhá z plna hrdla s plnou parádou nástrojů. A aby to nebylo núďo, po půli tracku přichází zklidnění. Pianko, čistej vokál, tajemnost... je to nečekaný a je to super. Ke konci se to zase slušně rozjede.
Podobně to mají v druhé písni Going To Hell, což je nekompromisní nářez - bicí táhnou dopředu, kytara předvádí riffovací smršť, připomínající mi styl Black Stone Cherry a spolu s basou vytváří opravdu hutný zvuk. Melodická vyhrávka je jako třešeň na dortu, kterou já přímo žeru. Další track Heaven Knows je typická hitovka. Snadno zapamatovatelný refrén podpořen dětským chorálem, kde Taylor pobízí ke sborovému zpěvu:
Sing it
Oh Lorde, heaven knows
We belong way down below
Silně mi to evokuje píseň z 82. I Love Rock N' Roll od Joan Jett (ok, originál je od The Arrows a je ještě o něco starší), ale to jen takový by the way. Na živo to určitě bude pecka. Na albu je docela sranda slyšet zpívat děcka o tom, že nikam nepatříme a ďábel klepe na naše dveře.
Momsen je ale rebel a má všechny u prdele, jak ostatně ukazuje její artwork. Už názvy songů dávají znát určitou depresi a úzkost. Sex, drogy, rock n' roll, zkurvená láska, dekadence. Tyhle témata ji nejsou cizí a nebojí se toho. Užít jsme si to mohli na debutu Light Me Up, nejinak je tomu i tady, ale přijde mi, že texty na Going To Hell jsou více otevřenější, a ne tak přímočaré, což je fajn.
The Pretty Reckless si pro nás připravili i dva pomalejší songy. První je baladická House On Hill. Akustickou kytaru doplňuje ta se snímačema, do toho se přidají majestátní smyčce, díky nimž je tahle píseň naprosto úžasná. No neskutečná pohoda, co vám mám povídat. Druhá se jmenuje Dear Sister. Má pouze necelou minutu, ale vězte, že je to jediná píseň s nejčistějším vokálem na celém albu. Ne, že by zbytek alba byl jen o jejím "chrapláku", frontmanka umí měnit drsný polohy s těma něžnějšíma a přesně ví, kdy ubrat, resp. přidat na agresivitě.
Abych nekecal, ještě se tu něco klidnýho najde, ale to jsou pouze akustické písně - úzkostlivá, emočně vyzařující Burn a poslední v playlistu s foukací harmonikou, Waiting For a Friend. Příjemný to zakončovák.
A cože je tu dál? Why’d You Bring a Shotgun to the Party se zvukem zbíječky, což měl bejt nejspíš samopal a podle názvu písně asi brokovnice, ale detail. Absolution, která... aaaa, tohle nemá cenu, nejradši bych něco napsal ke každé písni, protože se mi líbí všechny, ale bylo by to pořád dokola stejné opakování, jak jsou ty kytary dobrý, bicí a basa jakbysmet.
Nakonec teda ještě musím zmínit (a nedá mi to a nedá) původně první singl Kill Me (vyšel před samotným oznámením GtH). Nechápu jeho absenci na tracklistu. Kdo by si nechtěl zazpívat "SHUT THE FUCK UP when I'm trying to think, I gotta keep my concentration give me one more drink?" Velice chytlavá věc, ale aspoň je obsažená jako bonus track (pro japonskou verzi, ehm).
Druhá studiovka new yorských The Pretty Reckless se náramně povedla, má vynikajicí sound a po dlouhé době slyším kvalitní post-grungovou desku. Teď už je jen zavést k nám (ano, koukám na vás, pořadatelé RfP). Turné po Evropě sice jedou teď v březnu, poté se vracejí do Severní Ameriky, ale v červnu mají naplánovanou odbočku do Polska a Anglie, tak by to zas tak nereálné být nemuselo. Necháme se překvapit.
