Seven Days ‘till The End - We Are The Same (2013)
Datum vydání: 18. 4. 2013
Label: DIY
Délka: 11:32 / 3 skladby
Odkaz: https://bandzone.cz/7daystilltheend
Země původu: Česká republika
Žánr: Melodický metalcore šmrnclý deathcorem
+ zábavné a smysluplné kompozice bez zbytečností, zvuk
- TEXTY
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Declaration
Oprávněně se divili, o čem že to budu dneska psát. Breakdowny nebo moderní smrtonosnost mě nebaví, stejně jako kapely škemrající o reklamu. V období přesycení muzikou mých oblíbených interpretů není čas ani touha objevovat, vždyť s novým materiálem od starých známých bych momentálně si vystačil několik dalších životů. Jenže nevšimnout si tohoto EP by byla škoda, a tentokrát to ani nevypadá na pokrytecký brek. Očividně nejsme všichni stejní…
Představuji MLADOU kapelu Sedm dní do konce z Břeclavi. Přestože začali hrát v roce 2009, s debutem si dali načas. A vyplatilo se. Zvuk vykouzlený ve studiu Sonidos je oproti tříletému demu nesrovnatelně povedenější. U trichotomie zůstaneme. Tři skladby kombinující tři výrazné prvky: (ne)standardní metalcorové postupy, což zahrnuje i breakdowny, kterými se ale zbytečně neplýtvá. Zásadní vliv má deathcore, čili sem i tam blastbeat a typický murmur frontmana Honzy. Dosud něco, co by mě určitě nepřesvědčilo mlátit klávesnici do tlačítek. To nejdůležitější jsou ale melodie, které aktuálně v tvrdé muzice postrádám čím dál víc. Jiří i Jerry pochopili, pročpak že má kytara strun šest a ne jen jednu, tu podladěnou. Výsledkem budiž trio písniček, co se mi v iPodu zabydlelo na nezvykle dlouhou dobu a nenechalo se vystrnadit ničím (a že letos vycházejí fakt samé parády!). Výhodou řevu je i jeho nesrozumitelnost, tentokrát opravdu ano. Faktor, který EP sráží to the fucking ground, jsou texty. Tradiční sdělení v prvních dvou a alkoblbost ve třetím jsou zabaleny do slovních obratů, co s propiskou a bločkem stvoří kdekdo, a je to vskutku škoda vzhledem k úrovni nastavené hudbou samotnou (o kterou jde především!). Pár vokálních pasáží naznačuje že snad jde o recesi, pak by tu ale vznikl rozpor a pnutí mezi seriózností formy a nadsazeným obsahem. Nebudu rozkazovat ani doporučovat do příště zamakat na lyrice, protože za léto jsem si toho moc nevydělal, ani nemám titul. To radši přidám další pozitivum: kytarové sólo v první stopě jako oprášené z muzea heavymetalu. Mrknutí na klasiky, taky věc skoro až raritní.
Na bandcampu po doláči za písničku, na fejzbíčku nic, na pódiu snad už brzy a blízko. Jestli dáte na moje doporučení, pusťte si tohle EP (jo, vy oba dva!), snad vás bude bavit tak jako mě. Povedený debut je dobrý start, a do konce zbývá ještě sedm dní, tak uvidíme…
