Rozhovor s Milanem Samko (The Aprill): Motivace pro mě znamená posouvat vlastní hranice

V dnešním rozhovoru přivítáme lídra západočeské kapely The Aprill. Hlavní téma pro Michala? Rozhodně novinková deska Fun Times!

Začneme tím hlavní, a to vaším novým albem Fun times! Něco nám k němu pověz…

Písně jsme natáčeli ve studiu Bombjack za pomoci Wendela Dreiseitla. Divíme se, že s námi měl trpělivost. Je to výbornej chlapík. Celý proces trval asi rok, protože jsme nebyli schopni dokončit písně napoprvé. Většinu jsme skládali dokonce přímo ve studiu. Zkusili jsme trochu netradiční způsob, nechtěli jsme nic uspěchat. Výsledek je ten, že album nezní jednolitě. Může to být výhoda, ale také nevýhoda. V té době se také měnila sestava, z toho důvodu neprobíhalo vše, tak jak bych očekával.

Změna sestavy, co taková věc pro kapelu znamená? Co vám to jako kapele dalo/vzalo?

V podstatě je to docela smutná záležitost. Když se změnila sestava, bylo to, jako by se kapela rozpadla. Ale nebudeme fňukat jak malý holky a jdeme prostě dál. Bylo nás pět a rozloučili jsme se s dvěma členy. Byli takové názory, že už to nebude jako dřív a ať se přejmenujeme. Ale proč sakra, vždyť jsme ještě nic nedokázali. „Nikdo“ nás ještě nezná, tak proč. S bývalým bubeníkem mám do dnes výborný vztah, ale s vyhozeným kytaristou je to horší. Oběma ale přeji úspěch v dalších projektech. Kapele to vzalo tehdy hodně energie, ale bereme to jako zkušenosti, takže se musíš otřepat, podívat se dopředu, stanovit si cíle, mít správné lidi a jet.

S plackou vám pomáhal Boris Carloff, jak je to možný, že o tam chlapíkovi slyším skoro všude? Jak se vám vůbec spolupracovalo?

Boris působil jako supervizor. Má zkušenosti a pro nás to bylo jednoznačně velkým přínosem. Nejvíce práce na tom udělal Wendel, považuji ho za našeho guru. Když máš nápad, umí ho rozvinout a posunout ho ještě dál.

Takže deska nahraná a vydaná. Nebojíš se, že to bude pro vaši kapelu vrchol, že ztratíte motivaci?

Věřím tomu, že to není vrchol. Když píšeš hudbu a sbíráš životní zkušenosti, neustále se tvé písně rozvíjí. O tom, jakým směrem, ale rozhodne každý sám. Když jsme na albu začali pracovat, mysleli jsme si, že jsme připraveni, ale nebyli jsme. A nejen kvůli tomu, že jsem trochu perfekcionista a neustále bych něco předělával, ale došlo mi, že někdy je lepší komponování nechat jednoduše plynout. Toto album je pro mne tak trochu pokusný králík. Např. píseň Fun Times, která má video, nechci záměrně použít termín videoklip, protože to pro mě je nízkonákladová věc, kterou jsem si nějakým způsobem natočil a postříhal. Tato píseň neměla být vůbec na albu, ale ve studiu jsem jí dal do kupy během pár minut, a tak jsem rozhodl o jejím osudu, že to bude komerčně znějící, jednoduchá píseň. Nečekal jsem, že se nám pak sami ozvou z TV Óčko, že klip odvysílají, aniž bych cokoliv zařizoval… Motivace pro mě znamená posouvat vlastní hranice.

Co tě vůbec drží u hudby?

Hudba mě drží sama. Je to droga, pustíš si jí, nebo něco složíš, abys podpořil již tak pozitivní emoce. A nebo se cítíš tak na hovno, že se potřebuješ ventilovat a čekáš na úlevu. Nebudeme si ale lhát, ale často nejsem s kompozicemi úplně spokojen, a to mě pak nasere ještě víc. :D

Fun Times se jmenuje i váš nový videoklip. Hoď jsem nějakej vtipnej příběh z natáčení!

Natáčení probíhalo spontánně na různých místech. Nepříjemnější bylo samozřejmě natáčení holek při polštářové bitce. Pak jsme chtěli záběry, kde mladá partička bude popíjet a dělat menší ohňostroj, následně se toho ujal náš baskytarista, popadnul tyčku a začal lítat po poli a předváděl Harryho Pottera.

Kdybys byl kritik, co bys nejvíce pohanil na své kapele?

Co bych nejvíce pohanil? Myslím, že aby se kapela mohla stát úspěšnou, je potřeba, tomu obětovat spoustu času - psát nové věci, plánovat koncerty. Je zde spousta aspektů, na které je potřeba dbát a lpět. Vzhledem k tomu, že většina členů kapely již nestuduje, ale pracuje, je to stále těžší, se domluvit na společném čase. Když jsem ještě studoval, bylo vše jednoduší, teď zkoušíme 1x týdně, a to je podle mne málo. Celkový progress je pak pomalejší.

Konec roku je tu. Prozraď mi nejlepší /nejhorší hudební událost roku 2013.

Začnu tím nejlepším. Vzhledem k tomu, že nerad škatulkuji, tak mezi nejlepší hudební události roku 2013 zařadím rozhodně více událostí. August Burns Red a jejich deska Rescue & Restore rozhodně nadchne. Písně jsou instrumentálně složitější a při poslechu se nudit nebudete. Překvapivým posunem pro mě bylo nové album Arctic Monkeys nesoucí název AM. Pokud nějaká píseň z tohoto alba stojí za poslech, tak je to jistě Do I wanna know. Deska zní dospěleji a kytary chvílemi sdílejí atmosféru kapely The Black Keys. Na české scéně zabodovali Skywalker. Energičnost ze skladeb přímo sálá, skladbou No.1 je pro mne Fraud. Hentai Corporation mne pobavili novým originálním klipem Equilibristic brides.

Na druhé straně nejhorší hudební událostí bude nová image Disney hvězdičky Miley Cyrus. Raději se k tomuto nebudu přímo vyjadřovat, snad jen doporučuji parodii na její klip Wrecking ball s tváří Nicolase Cage. ;) Dalším hudebním počinem, který stojí za to, je návrat kapely Nickelback a jejich zvratků ve formě oslavení 20leté existence. Nechci klukům nic zazlívat, měli pár výborných hitů jako např. How you remind me, ale stačí se podívat na jejich show, kde jako „důkaz rockerství“ si nechávají od svého bedňáka přinést panáka. Frontman Kroeger neopomene jeho vypití náležitě okomentovat: „Ale před touto písní se musíme vážně napít“. Možná už má kapela po záruční době, ale toť otázka. Páč když jim to sype peníze…        

Nyní nám daru několik vět na rozloučenou!

Přeji všem, ať jdou za svým snem a chodí na koncerty!

Sláva Bareš