Rozhovor s kapelou Illegal Illusion: Hudba tu není kvůli prodeji, vinyl byl sexy už kdysi
Širšímu posluchačskému spektru stále utajená kapela z fucking little town, modří, co vědí, ale nešetří chválou. Žánrové škatule jim nestačí. Intimní kytárky a nejhlasitější bubeník u nás, anglický chraplák, texty české. Že to nejde dohromady? Opak je pravdou, album Things After Death (recenze) neskromně považuju za nejlepší, co v naší zemi loni vzniklo. Z posezení s kapelou jsme se přesunuli k mailům, přestože bydlíme kousek od sebe, a ušetřili si tak nepříjemnosti s přepisem a následně špatnou interpretací. Za kapelu odpovídal frontman Jirka Bialík, jeho odpovědi ale nejsou jednostranné. Zato jsou vyčerpávající.
Proč Illegal Illusion?
Normálně většinou spustím fantasy historku o tom, jak Panna s jednou b(B)otou vystoupila s hořícího dortu a řekla: “…a odteď už nebude Bacteria ale ILLEGAL ILLUSION …Bacteria je moc metalový název,“ a zmizela, ale pokud si vybavuji dobře, tak to bylo tak, že při jednom náhodném otevření anglicko-českého slovníku mne ťukla do nosu slova illegal a illusion každé na jiné stránce, ale na stejné úrovni téměř vedle sebe. Vypadalo to dobře, znělo to dobře, významově to bylo dostatečně záhadně variabilní… V roce 1995 to byl solidní název pro jakoukoliv kapelu.
Hned navážu: Kdo vymyslel logo baletky a jakou má symboliku? (Když ho vidím na Botově kopáku, přijde mi to jako absurdní kontrast.)
Když jsme hledali „něco“ na booklet EP „A.m.Diode“ (2000), přinesla mi kámoška knihu, kterou našla na půdě. Ta se jmenovala „Nejlepší světové fotografie roku 1945“ nebo tak nějak a tam jsem našel jak titulní foto na booklet, tak i další dvě fota použité ve vnitřní části bookletu. Fotku baletky, která je v originále vlastně krasobruslařkou, jsme tam chtěli také použít, ale nevlezla přímo na booklet, tak jsme z ní použili jen tu invertní černou siluetu přímo na CD nosič a později ji použili na logo. Přišla nám ta znázorněná závěrečná úklona, jako neuvěřitelná pokora té dřině a drilu, ale zároveň i té kráse v pohybu. Krasobruslení nás nikoho asi nijak moc nerajcuje, ale respekt tomuhle umění ve sportu!!
Teď trochu historie: Jaký byl popud pro založení kapely, jak začínali bráchové Matěj + Michal a jak se vaše cesty spojily?
Když se na to teď dívám s větším časovým odstupem, tak si myslím, že jsme s Botou chtěli vlastní kapelu s vlastním soundem, přístupem a pravidly a nechtěli jsme ocasovat v jiných kapelách s lidmi, co se kapele věnovali jen, když měli čas. Nutně jsme potřebovali rozjet větší šílenství!! Něco víc než koníčka, zábavu, zalepení volného času, nebo důvod se ožrat!
Michal s Matějem Real Fiction zakládali tuším od roku 2003, naše i jejich zkušebnová garáž byly kousek od sebe, tak že jsme o sobě věděli, s Botou jsme pak byli na jejich koncertě a byli jsme překvapeni, jak vyspělý soud předváděli na to, jak byli mladí (byli fakt hodně mladí). Sfoukli jsme pár společných koncertů ILLEGAL ILLUSION + REAL FICTION, no, a když od nás v roce 2006 odcházela od baskytary Vítě, tak jsme zavolali jako prvnímu Michalovi, jestli by nezaskočil. Na zkoušky i na koncerty ho doprovázel brácha Matěj - my měli zrovna roztočené album Under The True Color, tak jsme mu řekli, ať si vezme rovnou kejtru a zapadlo to do sebe jako prdel na hrnec. Tím jsme se po letech vrátili z tříčlenného obsazení na čtyřčlenné a tím pádem k bohatšímu koncertnímu soundu.
V kapele je SKORO generační rozdíl, co vás 4 spojuje? Nejsou bráchové v pozadí? A prolíná se tak v tvorbě zkušenost a osvědčené s novátorstvím a experimenty?
Ten generační rozdíl tam opravdu je, ale jen jako číslo. Myslím, že jsme si sedli hlavně lidsky a samozřejmě i jako muzikanti. Obecné priority máme podobné, máme podobný náhled na svět, hudební vkus určitě taky, trávíme spolu docela dost času i mimo kapelu, což u kapel moc nebývá zvykem. Lhal bych, kdybych tvrdil, že si to teď neužívám. Asi jsme si museli počkat až „doroste“ zbytek kapely, abychom byli úplní :) (… se mi teď vybavil Sweeney Todd s břitvou v ruce:"KONEČNĚ! MÁ RUKA JE OPĚT CELÁ!")
Neřekl bych, že je někdo v popředí, nebo v pozadí. Každý je tam, kde chce být. Nic není povinné, ale zároveň nic není dobrovolné. Máme rozděleny úlohy jak na pódiu, tak i mimo něj. Každý má právo veta. Tvorba samostatná je křehká věc. Bez pravidel. Podle náhodného vzorce. Experimenty milujeme, ale většinou ty, na kterých jsme cíleně pracovali, nevyšly, a ty, které nám přihrála náhoda, byly ty nejlepší. Zkušenosti jsou dobrá věc, ale jsou ti na nic, když pracuješ materiálem, který stojí za hovno. Nejsme tak arogantní, abychom si mysleli, že každá nota, kterou vyprodukujeme, nebude míň než rovnou hymna. Každý nápad, se kterým kdo přišel, jsme důkladně rozpitvali a většinou se i objevil v některém z milionů verzí té či oné verze skladby. Když mluvím o miliónu, tak ani moc nelžu. O výsledku totiž pochybujeme do poslední možné chvíle, proto tolik verzí.
Aktuální album Things After Death provázely komplikace během nahrávání a jeho realizace zabrala přes půl roku. V čem byl teď problém oproti předchozím nahrávkám?
Co se týče práce na nových skladbách, tak tady bylo snad poprvé, co jsme vyhodili téměř hotovou desku do koše. Téměř dva roky práce, ale snad jsme neudělali chybu. To bylo oproti předchozím nahrávkám nové a docela i razantní (hlavně na naše ega). Po nějakém čase jsme začali znova a jinak. Nechali jsme skladby, ať si samy určí, jak chtějí znít, a my udělali jen, co bylo třeba, aby to tak bylo. Pak to šlo samo! A … byly to fofry / rachot / extáze… Tak jak to máme rádi. :)
No a co se týče nahrávání - nevím, jestli to byly komplikace - u nás to spíše byla standardní anabáze. V jednom studiu jsme to nahráli a ve dvou pak opravovali. Nebyli jsme schopní z těch lidí, co nám to nahrávali, dostat to, co jsme chtěli. V podstatě jsme na to zvyklí, i když je to pruda, ale zase na druhou stranu, nebýt těch oprav finálního zvuku, některé skladby by nevypadaly tak, jak teď vypadají. Měli jsme možnost odstupu, poslechu různých finálních verzí a hlavně jsme pak začali s postupným „kucháním“ a vlastně i experimentováním s hotovou nahrávkou (např. In A Paper Cap).
Jak by zněly Věci po Mrtvých původně?
Byl (by) to takový uondaný pentagram Animé / Bathory / Beatles / Slayer / Blonde Redhead. Znělo to zajímavě, ale zároveň rozpačitě. Možná ale něco z toho vydáme na nějaké anthologii. :)
Je textově pro Things after Death nějaký souhrný koncept? Ke kterým tématům/příběhům, o kterých jsi už psal pro Ill Ill, se vracíš?
Ne, nepíšu texty v rámci nějaké koncepce. Texty píšu průběžně nezávazně na hudbě - vždy je první hotový text a pak až hudba. Dá se říct, že v určité fázi je text důležitější než hudba. Nemám rád takové ty mentorující texty: musíš, nemusíš, můžeš, nemůžeš, běž, udělej... Proto ve svých textech mluvím sám za sebe a rád pracuji s prostorem pro různé interpretace. Samozřejmě se k některým tématům vracím ať už vědomě, či nevědomě, ale snažím si to hlídat a staré téma pak oblékám do nového děje.
Před zveřejněním alba proběhla jedna tajemná seance. Bylo to poprvé, co mě vyzval zbytek kapely, abych osvětlil každou myšlenku, spojení, frázi v textech na albu. Jak říkám, byla to velmi temná seance a padla nejedna lahev. Pro mne to nebylo úplně jednoduché, jsem v tomhle dost stydlivý. Záměrně mám některé konkrétní myšlenky zakódované, nechávám si tak určitou míru intimity, kterou tam chci mít - neměla by být přístupná a rozklíčovatelná jednoduše. Ale na Things After Death jsem údajně poprvé více otevřený než obvykle…, teda,… Bota říkal. :)
Jaké spisovatele máš nejradši? Která kniha (poezie?) tě naposledy zaujala? Jak tě ovlivňuje literatura a jiné žánry umění, krom hudby?
Philip Roth, Cormac McCarthy, Paulo Coelho, Chuck Palahniuk, Haruki Murakami… Sbíral jsem Stephena Kinga, Dana Simmonse a Roberta A. Heinleina, ale přestalo mě to bavit. No, z poezie nečekaně „Věci po mrtvých“ Jiřího Dědečka (a už to prdlo :)) a pak „Nebožky“ Radka Fridricha. Dodám jen, že v době, kdy jsme dělali na albu, jsem se přestěhoval a bydlím naproti hřbitova. :)
Konkrétní vliv literatury na mou osobu bude asi minimálně podprahový (snad). V podstatě se bez písmenek nenajím ani nevyseru :) , ale že bych napsal píseň hned po dočtení nějaké knihy, tak to asi ne. Menší, nicméně nezanedbatelný vliv, bude mít i film, potažmo filmová hudba. Pravda, někdy si dělám poznámky, různé citace, hlášky… jo, to vypadá docela konkrétně.
V době, kdy hledám nějaký konkrétní vizuál, většinou pro booklety nového alba apod., procházím tuny různých galérií, portfólií, internetových výstav a soutěží a záměrně to na sebe nechávám působit. Ty nejpůsobivější mi už v hlavě pracují na nějakém uchopitelné koncepci, kterou pak probíráme v kapele. Takže to je taky docela konkrétní příklad, jak mě ovlivňuje fotografie, obraz, koláž. Psal mi autor titulní kresby našeho posledního alba Marek Škubal, že si pouští Things After Death a maluje při tom - takže jako inspirace to bude fungovat i obráceně.
Na čem by se našly otisky prstů? / Čí obvyklí rukojmí býváte? / Proč nosit papírovou čepici? / Jak voní Gobi na Sahaře? / Kolik nedopalků denně típnete? / Proti čemu potřebujete antibiotika?
„Otisky Prstů“ jsou na všem nevyhnutelném, kterému ses vyhnul, za „Obvyklé Rukojmí“ ručí strach, „V Papírové Čepici“ stud studí hanbou méně, a když „Ucítíš na Sahaře Gobi“, tak je to opravdu „pičumkezdi“! No a „Vajgl“- to je „Marcel Z Malého Mesta“ „vpapírovéčepicipičumkezdi“ (né města, ale opravdu Mesta - to je po slovenky, hej). Zbývají „Antibiotika“ – jasná páka - stejná Láska jako zbraně pro mír!
Jaký vliv má alkohol na hraní i poslech?
Na nás jednoznačně kladný! Každý má svou míru - hranice je individuální, za ní by se asi nemělo jít. Pak taky záleží, jestli jsi u toho, když se míra dané hranice testuje - jestli jako posluchač, nebo muzikant. Nepsané pravidlo zní : „Jestli chceš ožralý hrát, měl bys ožralý i zkoušet.“ V tomhle případě je asi ale lepší, když je ožralé i publikum... :)
Jak se díváte na trend podlaďování a proč to podle vás není nutné?
S podlaďováním máme soucit a s podlaďovanýma plně soucítíme. Mnoho našich kamarádů to dělá a nepřestali být našimi kamarády. Přesto a právě proto - my nyní razíme úplně nový ozdravný trend: nadlaďování! Ještě se nikdo nechytl, ale jednou to snad přijde. :) Proč my nejsme podladění? Dost si zakládáme na tom, že jsme nepotetovaní a nepodladění, a sami nevíme proč.
Proč v době pirátství a internetu vydávat muziku na vinylu?
Víš, tyhle fňuky o pirátství, o tom, proč se hudba neprodává, a že CD je mrtvé a hudební business jde do háje atd., lidi nechodí na koncerty a jak internet škodí hudbě – kurva no a co!!!!! Já říkám :“Hurá!“ Ať táhne do píííči celý vykurvený business s hudbou. Ať už konečně vychcípají ty ufňukané major labely a „okrádané“ kapely a ať už konečně začne ozdravný proces recese i v hudbě. Hudba to přežije. Hudba tu přece není kvůli prodeji, a vinyl byl sexy už kdysi. Co je na tom nového? Pirátství? To snad ne! To už všichni zapomněli na cívkové magnetofony, kazety, CD-R? Jo, a co mě úplně vyndává, tak to, jak kapely ve značkových hadrech vyzývají své fanoušky, ať jim pošlou peníze na vydání nové desky, protože potřebují zaplatit amerikánskýho producenta... Tak tyhle lidi by měli kuchat fakt tupým náčiním!
Jo a proč vinyl? Vymyslel už někdo něco lepšího, hodnotnějšího? Jasně, teď je to móda, ale v podstatě je to odpověď na tvoji otázku. Je to protipól nehmotných, nehmatatelných downloadů, mp3, sdílení… dokonalý artefakt!
Jak vznikl label Venus Flag, jak funguje a jak bude fungovat / jak chcete, aby fungoval?
Venus Flag je vlastně zastřešení aktivit ILLEGAL ILLUSION, LE BAIN DE MAID, SOCIAL PARTY, HUMAN PUPET a hUSA. O tomhle projektu jsme se bavili možná už rok dva před vznikem. Probírali jsme na společných koncertech situaci kolem svých kapel a zjistili jsme, že máme společného více, než kdo čekal, a měli jsme toho společného až zarážejícím způsobem. Ideálním momentem ke spuštění bylo právě vydání našeho nového alba Things After Death v CD podobě jako přílohy srpnového čísla Fullmoonu.
Princip chodu Venus Flag rec. je vlastně jednoduchý. Všechny kapely jsou samostatné vyspělé celky, které fungují léta na DIY etice, jen existují tak nějak bokem mimo scénu, tak jsme se dali dohromady. Kapely si samy nahrají a nechají vylisovat album a my pomůžeme s promomateriály, uděláme promo kampaň k albu, obešleme vše, kde je šance, že by mohla vyjít recenze / rozhovor / článek, snažíme se dostat titul do jiných distribucí, ostatní kapely titul vozí ve svém koncertním distru. Zisk jde zpátky kapelám. Všechny kapely vozí v distru tituly a merch ostatních kapel, pomáháme si navzájem s koncerty. V podstatě děláme to, co jsme dělali už před tím. Jen to má teď jméno: Venus Flag Records / www.venusflagrecords.com.
Jak vznikají nové live verze starších pecek? Písní máte v "katalogu" přeci dost...
Věcí je dost, ale ne všechny jsou hratelné, tak jak je slyšíš na desce. Když si proberu současný koncertní playlist, tak snad o 2-3 skladbách by se dalo říct, že jsou jako z desky. Problém je v tom, že po převedení na live verzi většina skladeb přestane fungovat, začne to být nuda, případně je to na desce takový blázinec, že to jednoduše nejde technicky. Já osobně se rád vrtám ve starých skladbách, už z toho důvodu, že mě po čase koncertně začnou srát téměř všechny. :) Pak to děláme tak, že se dotyčná věc na čas vyřadí z playlistu, a pokud sere i po svém návratu, tak se vyřadí nadobro, případně se na ní zapracuje. Kluci to moc nemají rádi, radši dělají na nových věcech, ale ve výsledku jsou některé věci předělány od doby svého vzniku i 5krát a je z nich většina v koncertním playlistu.
Vím, které otázky tě (vás) serou, ale na kterou otázku se tě ještě nikdo nezeptal a odpověď ti přijde důležitá, že by ji lidi měli znát?
Tak třeba tato otázka, kterou jsi mi položil. Tu mi ještě nikdo nedal. :) No a tohle je i odpověď a důležitý je světový mír a Láska – to ví každá manekýnka. :)
Napište mi každý alba, která momentálně nejvíc posloucháte a co vás na tom baví.
JIRŽÍ (zpěv, kytara)
1) Atoms For Peace – „Amok“ - Dokonalá umělecká práce. Thom je moje/naše kape-lové „péháčko“ :) (Protekční Hajzlík), láska moje/naše, nemoc moje/naše. Držíme to pod pokličkou, co to jde, ale, ano, budeme se brát :) (My+Thom). Jo, a tuhle desku NEDOPORUČUJI (!!!). Tahle deska je jenom pro nás! Takže buďte tak hodní a neposlouchejte něco, co jen pro naše ouška! :) Dík!
2) Block Party – „Four“ – Čekal jsem příklon k mainstreamu, opak je pravdou. Překvapení, které mě baví docela dost dlouho. Kvalitní rocková prácička. Fistule a těžký kytary… jo jo... tak nějak - trošku jinak..
3) Cat Power – „Sun“ - S Botou jsme se shodli na tom, že ona tam teď někde má to, co se vytratilo na posledních albech Tori Amos, PJ Harvey, Bjork … a na co zcela sobecky vždycky čekáme a čehož se nám zcela nespravedlivě dostává čím dál tím méně, ne-li vůbec: "…. holky, sáhněte si do svědomí…".
4) Shannon Wright - "Secret Blod" – Osobitý přístup ke kytarové hře, který mě osobně „vyndává“ (stejně jako na všech jejích albech), její nejtvrdší album, netypické zvukově né nepodobné tomu, co jsme se pokusili namíchat na tom našem posledním (zatažený zpěv do děje skladby), osobitý songwriting... (zrovna teď máme v koncertním playlistu cover „Embers In Your Eyes“ z alba Honeybee Girls-2009).
BOTA (bicí)
1) Atoms fo Peace - Amok – Včera mi došla vinyl verze... paráda... sex s velkým S... Na co Tom York sáhne, tak to stojí za to a prostě mu to žeru i s navijákem (jestli to jsou Radiohed, spolupráce s PJ Harvey, Bjork, Unkle....atd).
Je určitě možné (jasné) , že ho nekriticky miluju, a sežral bych mu asi i desku, kterou by nahrál na kávové lžičky... :)
2) Neurosis - Trought Silver in Blood – Nejbrutálnější a nejtvrdší deska, kterou kdy Neurosis udělali. Nejtemnější z nejtemnějších desek, jaká byla kdy zaznamenána... :) Touto deskou zároven končí jedna kapitola Neurosis a začala nová cesta stejně temná, ale jinak... a to je dobře, protože dál nešlo pokračovat, a nezůstat přitom na místě. Tahle deska je pro mě opravdová definice čistého "Emo hardcoru" a bez téhle desky by nemělo spousty kapel co hrát... :) ... jmenovat nebudu, všichni, kterých se to týká, tak ví... U Neurosis mám stejný problém jako u Toma Yorka... vždycky hledám v jejich muzice něco, co tam možná není, ale já to tam stejně najdu. :)
3) Amerva - Mass V – Tak tohle mi urvalo koule a rovnou obě... pooooomaaaaaalu a ještě poooooomaaaaaaaalejc, takhle to mám rád... :)
MICKHEI (basa)
1) Frank Black - Frank Black & The Catholics – ... dostal jsem se k tomuhle albu před nedávnem (ostuda... já vím). To, co nešlo v Pixies, je tady nasrevírováno se vším všudy. Tříminutové písně, mňoukavý vokál a parádní texty... proč jsem si této desky nevšim dříve???
2) Nick Cave & The Bad Seeds - Push The Sky Away –... kdo má rád jeho knihy a zná diskografii The Bad Seeds nebo Grinderman (první deska mě svého času odpálila, a to ani nemluvím o tom, co to se mnou udělalo naživo), tohle zaručeně zhltne. Horká vana, žiletky a láhev červeného...
3) Puscifer - Conditions of My Parole – Smíchej Deus, Depeche Mode, Pinback a elektroniku á la I AM X (z desky The Alternative) a proštěrkej...
MATHIEI (kytara)
1) Blonde Redhead - 23 – K téhle desce je asi zbytečné toho nějak moc psát. Musí se prostě slyšet a pak zas a pak zas až si jednoho dne uvědomíš, že ji vlastně posloucháš pořád a že není cesty zpět!
2) Doves - Kingdom of Rust – Po pár měsících jsem se zase k téhle desce vrátil a točím ji asi víc, než je zdrávo. :) Exkluzivní stavba skladeb a fakt, že pod zdánlivě jednoduchými písničkami je toho tolik, TOLIK, co pořád objevovat, mě prostě nikdy nepřestane bavit. Doporučuju!
3) Battle of Mice - A Day of Nights – Tak na tohle bacha. Neskutečně emotivní a nezaměnitelný náser! Tohle ti prostě musí urvat koule, a to hooodně pooomaaalu!
Konec světa loni nebyl, rok 2013 sotva začal, jaký bude pro Illegal Illusion? Na co se v roce 2013 těšíte (koncert, album...)?
Rok to bude/je koncertní. Těšíme se na každý koncert, já osobně trošku více než jinde, tak do vodňanské Pohody, tam jsme dlouho nebyli a máme to tam rádi. Jinak se chystáme, mimo jiné, na koncerty s německýma Goldner Anker jak u nás, tak i v Německu. Těšíme se taky na práci pro Venus Flag Rec., kdy, pokud to půjde dobře, vyjdou letos dvě alba (hUSA, Human Pupett).
FB profil kapely: https://www.facebook.com/illegalillusionofficial.
