Rozhovor s kapelou A SweetWater Trick: Violoncellem se chceme odlišit od jiných kapel
Máme tady pro vás další rozhovor s mladou kapelou, která zatím na objevení čeká. Jedná se o Jihočechy A SweetWater Trick. A jak tuto nadějnou bandu lépe poznat, než-li formou interview. Takže čtěte, poslechněte a třeba i podpořte někdy, někde na koncertu...
Jste kapela ze zapadlých Jižních Čech, tak se to chce zejména pořádně představit zbytku republiky. Takže…
Jiří Jantač: „Předem díky za to, že si nás označil jako kapelu ze zapadlých Jižních Čech :-D. Ne, máš pravdu. Jsme kapela z Velešína, a to je zhruba 15 km od Českého Krumlova. Náš hudební styl se pohybuje v rozmezí crossoveru. Nicméně neradi se někam škatulkujeme, myslím, že rádi do naší hudby vkládáme různý styly. Naše hudební seskupení jsou bicí (Jiří Kejšar ml.), kytara – zpěv (Karel Krejčí), basa (Jiří Jantač), violoncello (Tomáš Bartizal). V tomhle složení hrajeme sotva rok jinak kapela A SweetWater Trick funguje od konce roku 2004, takže za rok oslavíme 10 let!“
Karel Krejčí: „Jo, kapela vznikla na gymplu v Kaplici. No a kluci záhy zjistili, že jsem kretén, a začala dlouhá obměna kapely až do této podoby. Myslím si však, že by nám to teď mohlo vydržet, protože kluci, když do kapely přišly, tak už dávno věděli, že opravdu kretén jsem… V podstatě se známe všichni od mala. Až na Kejšiho, od mala znám jen jeho tátu…“
Máte v kapele neobvyklý nástroj, a to violoncello, proč jste se do vaší tvorby rozhodli zapracovat zrovna tento nástroj?
Jiří Jantač: „Violoncello máme proto, že jsme se chtěli tak nějak odlišit od jiných kapel, kterých tu je fakt moc. Myslím, že tady na jihu moc kapel s violoncellem není, obzvlášť ne kapel hrajících náš styl. Hlavní důvod byl, že nás opustil kytarista Míra a potřebovali jsme nový elán do tvorby naší hudby, a musíme říct: Byl to dobrý krok.“
Karel Krejčí: „Pravda je taková, že jsme hodně experimentovali s dalšími nástroji. DJ Sergi u nás zkoušel šmrdlat gramce, David Pech zkouší klávesy a synth a v hlavě mám stále hodně nápadů. Jen ten čas a píle už chybí…“
Z čeho pramení vaše inspirace, je to nějaká určitá kapela?
Jiří Jantač: „No, hodně se inspirujeme kapelami typu Korn, Slipknot, Sum 41, As I Lay Dying a dalšími... Já jsem basák, takže si basovou linku vymýšlím sám a o inspiraci na mém místě se nedá moc mluvit. To, co mě napadne, více méně hraju podle sluchu. To, co Karel přitáhne (kytarista – zpěvák), si pak upravím podle sebe.“
Karel Krejčí: „Po několika letech skládání jsem zjistil, že už se moc nedá kombinovat ty samý 4 akordy, a tím moje skládání v podstatě skončilo. Ale inspirují mě kapely a lidi jako Axis of awesome, Katka a Jindra, Jaroslav Konáš a Leo Beránek.“
Minulý rok jste vydali EP the.strings, popište ho našim čtenářům.
Jiří Jantač: „Hlavní důvod, proč jsme ho dělali, byl ten, že jsme se chtěli dostat na Dead End festival, a bohužel se to nepodařilo. Jinak o samotným EP, je tam tvorba těch nejstarších písniček, který jsme upravili, a jedné nové. Zrovna the Strings je úplně nová písnička. Dělali jsme ji ve studiu Rec´n´roll u naše ho kamaráda Míry Kukosy.“
Karel Krejčí: „Musím říct, že nahrávání mě dost baví. Dát konečně reálnou podobu něčemu, co máš v hlavě už leta, je super… Viz starší songy. No a song the Strings je takovej vánoční song z pohraničí. Většinu jsem totiž složil o Vánocích v Dolním Dvořišti na kytaru, kterou jsem koupil k Vánocům svojí holce… Text ale není o ní… O té holce… Ani o té kytaře…“
Nedávno jste měli možnost předskočit třeboňské punk-rockové legendě Suffer na jejím rozlučkovém koncertě. Co pro vás tato kapela znamená?
Jiří Jantač: „No, to byl řádnej hukot :-D. Byla to paráda! Klucí ze Sufferu se mi hrozně líbí. (Zvlášť Míra – poznámka od Karla). Pamatuju si jejich song Secret Girl z TV už jako malý špunt a teď, když jsme s nima hráli, to byla paráda. Hlavně bylo super, že lidi na nás pařili, pro nás je to trošku nezvyk. Obzvlášť tady na jihu jsou lidi zvyklý jen sedět a koukat a občas nuceně zaplácat, aby se neřeklo. Každopádně díky Suffer za koncert a škoda, že skončili.“
Karel Krejčí: „Byla to pecka. Druhej song a vylítly pojistky. To se nám snad ještě předtím nikdy nestalo. Jen v Jílovicích v KD, ve Velešíně u Kozla a při natáčení našeho klipu. Co se týče kapely Suffer, tak jsem je nikdy nezaznamenal. Na mojí obranu musím říct, že jsem poslouchal, když kluci byli slavní, ještě Šmoulý hity a tahal kočky za ocas…“
Dokážete si vybavit ten nejlepší hudební moment, kdy jste si řekli, že všechna ta snaha kolem skupiny stojí za to? A naopak…
Jiří Jantač: „Pro mě ten moment nastal asi na podzim, kdy jsme předskakovali kapele Hentai Corporation. Byl to parádní úlet a klucí jsou pro mě bozi. Ta hudba je prostě skvělá. Mimochodem 19. 4. 2013 si s nima zase zahrajeme ve Velbloudu v Českých Budějovicích. Ale myslím, že těch momentů je více. Za loňský rok jsme odehráli kolem 20 koncertů, což na tak malou kapelu, jako jsme my, je docela parádní. Zahráli jsme si i na Basinfirefestu, a to se taky počítá. Kéž by to takhle šlo dál…“
Karel Krejčí: „Já měl fakt super pocit, když nám Míra Kukosa udělal druhej mix a mástr našeho EP. Jinak mě osobně tak maximálně pochválil Neubitch z Kyanidů… Jenže my oba jsme pivní nadšenci, takže to tak neberu. Ale dobrej pocit to byl…“
Čeho chcete jako kapela dosáhnout?
Jiří Jantač: „Asi jako každá kapela hodně hrát, hrát po celý republice a sem tam si něco přivydělat, i když kdo se dneska v ČR "živí" hudbou? Hlavně, aby se to líbilo lidem, a získat hodně fanoušků. To je asi ten největší cíl, protože to děláme hlavně pro lidi a trošku pro nás. Páč nás to baví.“
Jiří Kejšar: „Trochu nás uspokojilo, že jsme nedávno natočili první videoklip na song The Mask. Snad se lidem líbí tak jako nám.“
Karel Krejčí: „Já už osobně nevěřím, že se mi zaplatí všechny krabičky, co jsem si na hraní koupil… Takže si spíš zahrát před lidma, který budou znát naši hudbu a budou jí mít rádi - a nedej bože i zapaří… To by byla životní bomba…“
Konec… Předejte našim čtenářům nějaké hudební poselství.
Jiří Kejšar: „Hudební poselství, jo? Tak to jsme asi jediná kapela, která žádný nemá… Snad jen, aby neseděli u compů a v hospodách a radši šli podpořit svoje oblíbený kapely na koncerty… Tam můžou sedět taky.“
