Rockit.cz Česká scéna: Mighty Sounds 2014 s odstupem

02.08.2014 11:29

Prázdniny jsou tady a spolu s nimi jsme se dočkali letních festivalů. Dnes vám přinášíme druhý z trojice článků, kde se ohlédneme a ohodnotíme RfP, Mighty a Brutal.
V tomto díle se budeme věnovat jihočeskému Mighty Sounds.
Jeho již desátá sezóna nám přinesla spoustu zajímavých interpretů a ukázala, že tahle akce má potenciál každým rokem růst! Pro dnešní hodnocení jsem si vybral z pořadatelské strany Přemysla Černíka a za stranu vystupujících se nám se svým názorem předvede Tomáš Hubal z nadějných CityLights!

Podpořte sponzora rubriky e-shop Rockit.cz!

 

Začněme s Přemkem, jenž má na triku mezinárodní booking festivalu Mighty Sounds.  Ještě před startem bylo jasné, že line-up bude více než parádní! Myslíš, že s kvalitou obsazení lze zajít ještě dál? Nebo je to pro festival vašich rozměrů maximum?

Ono u festivalů, které jsou fixované na určité termíny, je to vždycky trochu o štěstí. Zvláště, co se týče zámořských kapel. Vlastně hlavní festivalová sezóna je v červnu a srpnu a my se často nacházíme v takové mezidobí, kdy jedny kapely turné končí a jiné začínají takže to není úplně jednoduché. Samozřejmě opticky programu letos hodně pomohlo, že se zadařilo urvat jméno jako Dropkick Murphys a taktéž v každém stylu, který je na Mighty Sounds zastoupený, určitého komunitního headlinera – ať již the Slackers, Irie Révoltés, Perkele, Madball nebo Nekromantix. I když Mighty Sounds asi nikdy nebyl ani nebude o headlinerech, ale spíš o vyvážené dramaturgii stylů, které mají vlastní subkultury, ale zároveň spolu komunikují. Určitě lze jít  ještě dál.

Letos se hodně investovalo do produkce – lepší zvuk, lepší stage, lepší catering pro kapely, třetí scéna na úrovni, že na ni mohly vystupovat kapely, které bychom dříve museli vklínit na jedno z hlavních pódiích. Vlastně si myslím, že Mighty Sounds se letos asi nejvíce přiblížil určitým ideálům, které jsme o obsazení měli – byl o něco barevnější, podařily se řekněme „experimenty“ ala Everlast či Vladimír 518 s kapelou a taktéž velké poděkování patří Robertu Vlčkovi, který vloni posílil náš tým a krom toho, že ulehčil hodně práce mně, přinesl i mnoho vylepšení a nápadů, co se technického zázemí a logistiky týče. Přestože jsme mnohokrát spolupracovali již v minulosti, teď jsme si to ozkoušeli v dlouhodobějším projektu a myslím, že ke všeobecné spokojenosti takže plán samozřejmě je být příští rok zase o nějaký ten krok vepředu. Návštěvnost byla lepší než na posledních 3 ročnících, takže je vidět, že investice se vyplácí, a ono když člověk dělá festival, tak nemůže nikdy být vyloženě spokojen. I když jsme se dostali jak produkčně, tak dramaturgicky, na úroveň, o které jsme před lety ani nesnili, je nutné atakovat znovu a znovu vyšší cíle.

 

Tenhle článek je zejména o hodnocení. Tak nám pověz, jak jsi s letošním ročníkem z pohledu pořadatele spokojený? Co se povedlo a naopak, co si myslíš, že by mohlo být příště lepší?

Letos bylo asi nakonec nejhorší poprat se s tím, že jsme po letech museli festival dělat bez Marcela Musila, který měl obrovský podíl na vizuální podobě a celkové atmosféře Mighty Sounds. Naštěstí Marcel za sebou zanechal docela dost rozdělané práce a mnoho lidí nám narychlo pomohlo vše dodělat popřípadě jej v některých věcech úplně zastoupit. Teď budeme muset přijít s komplexním a dlouhodobým řešením toho, že nás Marcel tragicky opustil, protože jeho práci recyklovat do budoucna nelze, a ani to nechceme. Pokud budu mluvit za sebe, vlastně všechny inovace letos přinesly pouze pozitiva. Objevily se dílčí problémy jako například problémy s akustikou na třetí scéně, které samozřejmě budeme muset do budoucna vyřešit.

Co se programu týče, sobota byla možná trošku monotématická, konkrétně hodně punková, což bychom chtěli v ideálním případě taktéž do budoucna změnit, ale jak jsem říkal úplně na začátku je to hodně o štěstí a někdy se jednoduše člověk snaží, jak může, a ono to nějak vyplave – ne vždy 100% podle našich představ. Taky je důležité říct, že jsme uzavřeli jednu dekádu a dost původních fanoušků už nám odrostlo takže nejdůležitější je, aby festival zůstal stále v pohybu a krom klasiky servíroval i aktuálnější věci pro mladší publikum. Každoročně zaznamenáváme nárůst fanoušků ze zahraničí a letos to bylo ještě výraznější, takže se určitě budeme soustředit i na to festival ještě lépe propagovat mimo ČR. Pak je tu samozřejmě velmi nepříjemná otázka, a to jestli zůstaneme v Táboře. My bychom moc rádi a cítíme podporu jak Tábora, tak Sezimova ústí, kterým jsme vyšli vstříc i zkrácením nedělního programu. Bohužel pokud nás bude Krajská hygienická stanice dále šikanovat bezprecedentními pokutami, budeme se muset poohlédnout po novém prostoru. Po pěti letech jsme se stěhovali z Olší a doufám, že po dalších pěti nebudeme muset opustit i Tábor.     

 

Další, kdo nám přispěje, je Tomáš Hubal ze CityLights! Tome, jaký byl festival Mighty Sounds 2014? Ohodnoť ho z pohledu návštěvníka a zároveň jako účinkující.

No, začnu asi jednou velkou ostudou. Tenhle ročník pro mě byl vůbec první návštěvou na MS. Ale o to víc mě fesťák překvapil. Vždycky jsem ho vnímal hlavně jako punk/rockabilly/ska sešlost. Přesto, že mi tyhle styly zrovna vůbec nevaděj (až teda na to rockabilly – zatím jsem tomu nepřišel na chuť), tak jsem neměl nějak větší motivaci se tam vydávat. Letos jsem však poznal, že to byla véélká chyba.

Ale vrátim se k původní otázce. Takže pohled návštěvníka: Skvělej areál s romantickou „řídící věží“ za jednou z hlavních stagí, super rozložení stageí, line-upu, moc fain kapely - dost mě bavili třeba Polar, Evegreen Terace, Death Before Dishonor, STYG, Gnarwolves, GBH a z českých třeba Hanba, Criminal Colection, Skywalker, Hopes (čti „Oups“:D), Just For Being a tak. Líbilo se mi, že i ve chvíli, kdy třeba nehrála žádná kapela, na kterou bych se chtěl vydat, bylo co dělat, nebo na co koukat – spousta zábavných atrakcí (zorbosumo, urampa, rozbíjení se na surfech, demolice lidských těl na trampolíně a spousta dalšího). Nejsem žádnej pivní znalec, ale pivo, který teklo z kohoutů na „Majty“, bylo fakt lahodný. A taky způsobovalo opilost (chtěl jsem to ohlásit až na dalším předávání AP Awards, ale je to venku – již několik let užívám pivo). V kempu bylo příjemno. Obešlo se to bez řvaní debilního „hovno, rubyyy“, ze kterýho se mi už otvírá nůž v kapse, pig squelování a padání vožralejch lidí na mou spící tělesnou schránku přes stan. Nebo si to aspoň nepamatuju. Jo, toiky byly nadupaný a voda ve sprchách dělala ze statných mužů bezbranné ženy, ale kua, to už k festákům tak asi nějak patří, ne? Z pohledu návštěvníka povedený fesťák.

Když to vezmu z pohledu účinkujícího. Větší luxus jsme si snad ani nemohli přát. Stage manageři naprosto skvělý - no stres. Měli jsme skvělej hrací čas, na super stagi s luxusním zvukem – nevím, jak nám to hrálo ven, ale na podiu jsem se slyšel jak bauch. Díky tomu jsem si to opravdu užíval, nemusel jsem stražit uši a nepřeřvával jsem se. Naprostá spokojenost. Na Lucky Hazzard stagi jsme se vlastně tak nějak potkali se všema českejma kapelama, který se v tom „našem stylu“ nějakou dobu pohybují a jsou aktivní. To pro mě bylo to top na tomhle festivalu. Kluky z ostatních kapel jsem tak nějak od vidění znal, ale tady jsme s každým prohodili minimálně pár vět a byla to paráda. Přišlo mi, že jsem téměř celej festák jen chodil od člověka k člověku, bavil se, poznával a nasával tu pohodu ve vzduchu. Musim taky pochválit skvělou VIP zónu – chillout s bigboyema, na kterejch sme se nejednou na pěknou dobu zasekli a jen tak se váleli, bar – co k tomu říct :D… a catering (gratinovanej květoň s bramborama druhej den byl spása z nebes).

Když sleju oba pohledy do sebe – naprostá spokojenost. Sice jsem se z toho pár dní oklepával, ale takovej ten dobrej pocit z vydařený akce ve mně zůstává ještě v tuhle chvíli. Kdyby byl MS hotel, měl by 5 hvězd. Kdyby byl štětka, fotil by pro Playboy.

 

V čem je tahle akce jedinečná? Když ji srovnáš například s RfP nebo Brutalem…

No, nevim :D Každej z těch festáků má svoje a jsou v podstatě nesrovnatelný. Jiný místo, jiný styly, jiný lidi… Brutal jsou pro mě metalheads, chlastání v pivních stanech až do rána, neskutečná prdel, černá barva, většinou hnusný pivo, ale stále čistý tojky. RFP vnímám takhle: mainstream, spousta princezen, spousta lidí, který jedou na „Rokáč“ vylejt se a je jim vlastně i jedno, co tam zrovna hraje, velký jména, hodně lidí, dobrý místo.

A na závěr MS. Jelikož je moje zkušenost s touhle akcí založená jen na tomhle ročníku (a ten se fakt povedl), může to bejt trochu zkreslený. Vnímám to ale takhle: Ze všech těch festáků je tady asi „nejčistší“ atmosféra – tim myslim spojení pohody, klidu a takový nějaký nevyhrocenosti účastníků. Neviděl jsem nikoho uplně na hovna, neviděl jsem lidi se prát, neviděl jsem lidi něco ničit, neviděl jsem lidi, který třetí den vypadaj jak zombies, neviděl jsem nikoho se hádat. Je to asi dáno tou „picí“ politikou -  v danou hodinu se areál zavřel a v kempu žádný hlastací stany nebyly. Znova se otevíralo až v 11, tuším. Ze všech těch festáků jsem tam potkal nejvíc známých, se kterejma jsem skvěle pokecal a zahýřil v průběhu celýho dne. Na Mighty se oproti RFP a Brutalu třeba i mnohem víc zobrazovala a opakovala myšlenka GNWP, což je sympatisch a taky je to jednoduše stále třeba. Asi tak. Na každém tom festáku se mi líbilo tak trochu „jinak“, ale ve výsledku vždy splnily svůj úkol – pobavit a zanechat ve mně něco, na co budu vždycky vzpomínat s úsměvem.

 

Vy, kteří jste článek přečetli až do konce, využijte, prosím, tlačítko share níže na stránce a pomozte jej šířit dále "do světa". Děkujeme.

 

Opáčko: 

Do rubriky "CZ/SK scéna pohledem", která této předcházela, přispěli (řazeno chronologicky):

Sláva Bareš

 

Zpět