Report: More Than Life + Departures + Swan Dive; Praha - 30.09.2013
Kdo: More Than Life (UK) + Departures (UK) + Swan Dive (USA/UK)
Kde: Praha – 007 Strahov
Kdy: 30. 9. 2013
V poslední zářijový večer se na pražské Sedmičce sešly dvě britské melodic hardcorové bandy More Than Life a Departures a spolu s nimi americko-angličtí Swan Dive. To je uskupení, ve kterém působí za majkem a kytarou Joey z MTL. Podle FB eventu to vypadalo, že by se do klubu mělo narvat více jak dvě stovky lidí. Realita byla nakonec jiná, přesto je 150 fanoušků pěkné číslo.
Show měla odstartovat v půl osmé, ale začátek byl posunut o půl hodiny. To vůbec nevadilo, aspoň byl čas pokecat a seznámit se s některými dalšími příchozími. Což je jedna z předností podobných akcí. Díky tomu jsem se přes Davida Chodila z coreMusic.cz dozvěděl, že HC scéna v Olomouci je prý takřka mrtvá a že je minimum míst a akcí, kam se dá zajít. Sem tam se alespoň objeví nějaké metal(cor)y. (Z poslední doby si vybavím asi jen trojlístek Texas in july, Sunset Trail a Pray For Forgiveness, který tam vystoupil na začátku září.) V Praze jsou lidi líní a zhýčkaní, protože tu mají týdně hned několik koncertů, na které můžou vyrazit, a dost si vybírají (přiznám se, dělám to i já). A pak jsou menší česká/moravská města, kde by byli rádi byť jen za jednu akci podobného druhu měsíčně. A musí jezdit právě třeba do Prahy - a to není úplně levná záležitost. Ale to odbíhám - přeci jen to je však věc na zamyšlenou, pro promotéry, muzikanty i fandy z této subkultury. Když to funguje v Liberci, proč ne i v Olomouci?
Večer tedy začali Swan Dive, kteří hrají (ne)zajímavou směs alternativního grunge, řekl bych. Klukům vyšlo před pár týdny EP Fly Toward The Sun o čtyřech skladbách, z něhož nám zahráli svůj kratičký set. Zvuk nic moc, zpěv (ač bych spíš zvolil výraz zpěv-nezpěv) dost zanikal, syrově znějící hudba byla z mého pohledu nezáživná, přičemž se pohybovala ve středních až pomalejších tempech. Nějaký ten slabší potlesk Swan Dive sklidili, ale nebyl jsem při pohledu kolem jediný, koho to nechalo spíše chladným.
Pak už však šlo do tuhého. Netrvalo dlouho a na stage se dostali Departures ze skotského Glasgowa. Set odpálili trackem Where The Time Will Go, na který navázala pecka Sunday, k níž je i videoklip. Nejvěrnější se hned narvali kupředu a svými hlasivkami pomáhali vokalistovi Jamesu McKeanovi s řevy. Ten se o mikrofon poctivě dělil a nastavoval jej jednomu fanouškovi za druhým. Show měla energii, jak se na hardcorové akce patří, sem tam se někdo vyhoupl nad hlavy davu, jež obsypával stage... jen byl krapet problém s výhledem. Kdo na Sedmičce nebyl, tak jen pro představu: podium je jen o trochu vyšší než podlaha klubu, který má ještě v zadnější části sloup (to však roli nehraje, když není narváno). Proto nastala situace podobná té z vystoupení formace Letlive., jež tu zahrála několik dní zpět. O ní se zmiňuje ve svém reportu kolega Waghiss. Přímo na pódiu fans nebyli, ale i tak si kvůli pár "vyvoleným" zbytek sálu spíše užíval pohled na jejich záda než na kapelu samotnou. Ale možnost procpat se má na druhou stranu (skoro) každý, tak co. Zpět k této hardcorové pětce - ta zahrála dále např. Making Maps, The Last Drive či 21. U Departures se mi nazvučení páčilo, McKeanovým screamům také nemám co vytknout, takže paráda. Asi i proto, že tíhnou více k punk-rockovým rytmům, mě dokonce bavili víc než headlineři MTL, kvůli nimž jsem především na strahovský kopec dorazil.
More Than Life otevírali, jak mají ve zvyku, krátkým intrem, které se přehouplo v asi největší hitovku I've Lost Track of Everything. V jejím refrénu pomáhala skupině řevy minimálně polovina příchozích, až se stěny příslovečně otřásaly. Úvod na jedničku. MTL mají na svém kontě zatím jen jedno EP a jedno LP, čili byla velká šance, že zahrají právě vaši oblíbenou písničku. Přesto mě dost nasr... naštvali - Scarlet Skyline, parádní to věc, díky které jsem MTL před třemi roky poznal a patří u mě v oblíbenosti na první místo mezi melodic HC songy, byla vynechána. Což jsem tušil už podle některých tracklistů z předchozích zastávek turné, přesto jsem tajně doufal, že ji při své první návštěvě Prahy nevynechají. Ale stalo se. Pro mě velké zklamání. Stejně tak byla vynechána bohužel i další oblíbená Silent Grey. Naopak zazněly dvě nové věci, u první mi utekl název, druhou byl nový singl opatřený klipem - Do You Remember. Skladba, která zní odlišně než jejich starší kousky. Není to žádná sypačka, má postupný vývoj, začíná zvolna a časem graduje. Skvělé vyhrávky na pozadí, atmosférická kombinace řevu a čistšího vokálu (který v live provedení je potlačen). Nejlepší počin večera - emoce sálaly a husí kůže na rukou to jen potvrzovala. Dostalo se nám také Faceless Name a Daisy Hill, závěr pak obstarala standardně Love Let Me Go. Jinak pokud jste stáli od stage dál než dva metry, tak jste také nic moc neviděli, a to se za svých 185 cm výšky rozhodně nestydím. Ale to už k tomu patří, i sama kapela pak na svém Facebooku chválila atmosféru, která se zde vytvořila, kdy si hned několik lidí zaplulo na změti rukou. Proti tomu ani ň. Ale užil bych si to víc, kdybych něco viděl, co vám budu povídat.
I přes posun se končilo bezpečně několik minut před povinnou desátou večerní. Jsem rád, že jsem dorazil, přesto mě akce nedostala tolik, jak jsem očekával. Možná kvůli absenci Scarlet Skyline, možná kvůli zhoršenému výhledu, možná jsem jen neměl den. Tak či onak, z koncertu odcházela většina fanoušků plna očivedné radosti a vyšťavenosti.
