Report: Impericon Festival 2014, Leipzig
Kdo: Science Of Sleep (DE), Rise Of The Northstar (FR), Final Prayer (DE), Betraying The Martyrs (FR), Bury Tomorrow (UK), Nasty (BEL), Northlane (AUS), Maroon (DE), Stick To Your Guns (USA), Deez Nuts (AUS), Terror (USA), Asking Alexandria (UK), Hatebreed (USA)
Kde: Leipzig - Agra
Kdy: 19. 04. 2014
Stojím s přáteli na plnícím se parkovišti u německé Agry, kde se koná Impericon Festival s nabušeným line-upem. Je to má první zkušenost se zahraniční akcí, proto se nemůžu dočkat a mám vysoká očekávání. Pokud zde nebudete číst o vašich miláčkách, omlouvám se, ale být přítomen dvanáct hodin v kuse, to se prostě nedá. Zvuk každé kapely byl naprosto výborný, tudíž ho nebudu jednotlivě rozebírat, protože bych se v každém odstavci zbytečně opakoval.
Přicházím ke konci setu německých hardcoristů Final Prayer, ze kterých si moc nepamatuji, neoslovilo mne to ani trochu, namísto toho jsem si šel prohlídnout merch, od kterého jsem čekal o dost víc, bohužel...
Další kapelou jsou Betraying The Martyrs, jedna z mých nejoblíbenějších formací, na kterou jsem se těšil takřka nejvíc, a měl jsem i vysoká očekávání. Ta se naplnila jak kelímek piva za dvě a půl eura. I přes varování drsnosti zahraničního moshe, musel jsem tam být za každou cenu. Agresivní deathmetalový set ze srdce samotné Francie se valil jak lavina. Výborně zahrané, démonicky odeřvané, pomlácení lidé všude kolem mě, stovky veslařů, Aaron Matts létající do neskutečné výšky, to chceš! Kouzlo Impericonu mě očarovalo a nepustilo po celou dobu trvání akce, protože takovou atmosféru jsem nikde jinde nezažil.
Dále se na podium chystala britská formace Bury Tomorrow, kterou si občas doma poslechnu, ale aktivní posluchačem rozhodně nejsem. Jejich set splýval, skladby jsem dokázal rozlišit jen díky čistě zpívaným refrénům, i přesto, že ječák Daniho Winter Batese byl dobrý. To se bohužel o jejich setu říci nedá.
Mladá australská krev nesoucí jméno Northlane, další kapela, na kterou jsem se těšil jak děcko na ježíška. Jejich loňský počin Singularity ve mně stále vyvolává výjimečný hudební zážitek. Stejně tak na mě působila jejich show. Výborný metalcore s progresivními prvky, bylo přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Krom singlu Dispossession odehráli největší pecky ze zmíněné aktuální desky, tou poslední byla klipová Quantum Flux, jejíž pomalý rozjezd se ozýval ze stovek účastněných. Austrálie prostě uměla, umí a doufejme, že i nadále umět bude!
Stick To Your Guns netřeba představovat, hardcore jak řemen. Nebyl ani konec prvního singlu a Agra se proměnila v plavecký bazén, který kamera Impericonu snímala jak divá. Set složen z největších pecek aktuální desky Diamond odehrán na jedničku. Jediným mínusem pro mě bylo několik dlouhých proslovů, chyběla tomu drzost. Na druhou stranu to byl prostor pro odpočinek, protože při jejich show šlo o zdraví. Kdo odešel v celku, může se poplácat po rameni. Já sám jsem si připadal, jak kdybych vypil trojku kečupu a pak ho potřeboval dostat ven. „This is my life and this life is my diamond!"
Deeeeeeeeeeeez Nuuuuuuuuuuuuuuts! Australská hardcorová parta, jejichž hudba je na party tohoto rázu jako stvořená. Hudba, která vás nenechá stát v klidu. Možná, že vám to uniklo, ale z kapely odešel basák Jon Green, ALE! Nahradil ho borec Sean Kennedy, který v kapele působil v letech 2008–2010, takže od jejího začátku. Borci do nás sypali jednu pecku větší než druhou, nebyl čas popadnout ani dech, jen prosté thank you a jedem dál, to je přesně to, co chybělo STYG! JJ Peters se za mikrofon hodí víc, jak za bicí, nebo ne?! Jeho chraplák vypěstovaný tabákem a alkoholem váš prostě zaujme, ať chcete nebo ne. Snad každý účastník znal texty, takže celý festival hustlil everyday, nedával mother fuck, apod! Show utekla hrozně rychle, dav si žádal přídavek, nebylo to klasické „one more song“, ale „BAND OF BROTHERS, BAND OF BROTHERS“, které jsme se bohužel nedočkali… Prý příště, odvětil Peters, který měl pár hodin před koncertem autogramiádu s jeho značkou One Love Appareal, kterou založil společně s Ahrenem Stringerem (The Amity Affliction).
Hardcore z Lost Angeles v podobě Terror byl doslova teror. Agresivní, tvrdý set, co trhal koule a tvořil moshe větší a větší. I když tihle chlápci vypadali dost namyšleně, tak jejich hudbě se nedá vytknout ani ň. Abych se přiznal, moc je neznám, takže nemůžu posoudit, jak atraktivní set zvolili pro své fanoušky, ale mě bavil, a hodně. Ze zmíněného moshe jsem viděl neustále vycházet borce s monokly, podle mě z počtu ztracených zubů by si kapela mohla udělat plachtu na stage. Bohužel jsem nevydržel do konce, abych popsal, co se tam stalo. Ale byl povolán i vrtulník zdravotníků, což jsem nikdy nezažil a ani si to nedovedl představit, doufám, že je/jsou, dotyčný/dotyční v pořádku.
Na předposlední kapelu jsem se netěšil vůbec, protože roku 2011 v pražské LMB předvedli „něco“, co mě od nich úplně odradilo, faleš, nuda. Mluvím o Anglánech Asking Alexandria. Co vám budu povídat… bylo to hrozně dobrý! Čelist jsem zvedal ze země hned několikrát, s přáteli jsme na sebe nechápavě koukali, všichni stejné pohledy. „To jsou vážně Asking Alexandria?! Tohle je Danny, nebo jenom týpek, co vypadá jak on?!“ Hlava mi to nepobírala a začal jsem si je naplno užívat, a bylo vidět, že oni si to užívají taky. Hráli věci ze všech tří desek, zkrátka ty nejvíce populární skladby, a k žádný z nich nemůžu říct nic negativního. Po melodických vyhrávkách, kdy následoval Dannyho ječák, proudil ze stage kouř jak ze starých parních lokomotiv. Kdybyste mi řekli před jejich koncertem, že to pro mě bude jeden z nejlepších hudebních zážitků v mém životě… Vysmál bych se vám, a ne zrovna málo.
Po deseti hodinách přichází na scénu headliner, kterým se pro letošek stala legendární hardcorová smečka z USA - Hatebreed! Ta je na scéně dvacátým rokem a pořád si hraje to svoje, dělá to po svým, nezajímá ji mainstream, své fanoušky si vždy najde. Bylo pro mě opravdu skvělým zážitkem vidět živě Jameyeho Jastu a jeho nasraný rotvajlery. Je vůbec někdo, kdo by od nich neznal singl Destroy Everything?! Přesně v tomhle duchu se jejich set nesl. Více jak hodinu ničili odrovnané Německo svými tóny, a není divu, že stále patří mezi top světové hardcorové scény. Celá Agra se proměnila v podzemí, ve kterým buší stovka namakaných trpaslíku do kovářského náčiní! Jejich zvuk mi leží v hlavě pořád. Bohužel jsem musel jejich set opustit před koncem, abychom se vymotali z přeplněného parkoviště.
Akce jako Impericon Festival nemá obdoby, doufám, že vám přečtení mých pocitů atmosféru alespoň trochu přiblížilo. Nebudu vám lhát, je potřeba si to zažít, a to nejlépe už za rok!
