Follow the Waves - Borealis (2014)

Datum vydání: 9. 7. 2014
Label: žádný
Délka: 13:23 / 4 skladby
Odkaz: https://www.facebook.com/FollowTheWavesOpava
Země původu: Česká republika
Žánr: Melodic hardcore
+ lyrics (příběh), melodičnost, přímočarost
- nezalíbí se hned, škoda že tak krátké
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: Castles of Hourglass Sand, April

Pamatujete si na rok 2012? Někdy tou dobou začalo vznikat až valné množství kapel, hrajících něco jako post-hardcore, či jiné další ekvivalenty HC. V tomto roce o sobě dali vědět i Follow the Waves z Opavy prostřednictvím singlu Cathedrals o architektovi, jenž selhal. Tento počin se mi poměrně líbil, avšak mi nepřísluší ho teď hodnotit. Moje myšlenka směřuje k události, kdy se parta pěti patkařů rozpadla. Pociťoval jsem zklamání. Kapela povstala z mrtvých letos a na začátku prázdnin nám, hladovým supům prahnoucím po HC, předhodila EP Borealis. Ani ne patnáctiminutová placka, která toho chce ale hodně říct.

Jak bylo řečeno kapelou samotnou, Borealis bylo během na dlouho trať vzhledem k nalezení nové tváře FTW jako takových i co se zvuku týče. Deska jako celek je o člověku jako bytosti, jeho minulosti a o někom, kdo se postavil výčitkám a dokázal k pomyslnému cíli dorazit. Tato cesta, leč pro některé z vás třeba jen po hudební stránce, začíná písní A Pirate’s Prayer. Pokud čekáte něco jako první, dva roky starý singl, tak s tím čekáním přestaňte. Follow the Waves mají opravdu novou tvář. Ihned je mi jasné, že se bude jednat o záležitosti stavěné na melodičnosti. Pomalý a melancholický začátek se vyvine v přímočařejší záležitost plnou nezaměnitelného screamu Ozzyho Pátera, z nám všem známých The Fall of Ghostface. Tak jak to má u každého správného příběhu být, tak se také děje. Mám na mysli přímou návaznost na další píseň Aurora. Klasicky přímá záležitost, a když máš rád Heart in Hand, tak ti bude srdíčko skákat jako při znovuobnovení svazku manželského tvých prarodičů.

How can you reach for the stars

when there is an ocean of tears for you to pass?

Follow the colours

and follow the ligths

beyond the mountain heights.

Takhle FTW navigují k onomu cíli přes melodický kytarový podkres a já svou cestu pozastavuji nad pár breakdowny vyplněné melodikou. Tohoto způsobu, jak se vyhnout podobnosti a nezajímavosti, jsem velkým fanouškem a oceňuji a líbí se mi, že si pánové takhle poradili. Vždyť je to taky melodic hardcore, že? Třetím záchytným bodem je Castles of Hourglass Sand. Nevím, jestli je to záměrně, ale je to jakoby splynutí prvních dvou songů v tento třetí takovým způsobem, že v něm cítím, ne slyším, A Pirate’s Pray a následně Auroru. Takové příjemné přelívání.

I’ve seen it all, but how could it be?

How could this life be just a memory?

Where is the truth that I chose to believe?

Objevuji zde oblíbenou chvilku na Borealis. Part od 2:13. Víc ani slovo. Ono příjemné splynutí přechází v uzavření za pomoci April. Zde končí cesta, kdy šeptání všech minulých rozhodnutí prostřeluje hlavou a on doufá, že najde důvod utéct. Na konec i poučení pro některé z vás, a to postavením se světu směrem, kterým se točí a neztrácením se ve vzpomínkách!

Mně se Borealis líbí. Je pravdou, že je to taková jihlavanka standard, ale voní moc hezky. Nahrávání proběhlo v Jarhead Studio a o mixáž se postaral Tomáš Raclavský.

bedy