Every Time I Die - From Parts Unknown (2014)

Datum vydání: 1. 7. 2014
Label: Epitaph Records
Produkce: Kurt Ballou (Converge)
Délka: 31:34 / 12 skladeb
Odkaz: https://everytimeidie.net/
Země původu: USA
Žánr: Metalcore a spousta dalších žánrů
+ kombinace starších prvků s novým nádechem, osobitost, zvuk
- trvá delší dobu, než se dostane pod kůži
Doporučené skladby: Idiot, El Dorado, Decayin‘ With the Boys
Hodnocení: 90 %

Nestandardní. Toť jest správným slovem, když mluvíme o spojení pojmů Every Time I Die a metalcore. Ve věku binárních akordů si tahle parta vyloženě zakládá na originálním zvuku a přístupu ke skladbě písní. Poslední dva roky staré Ex Lives (recenze) tvořila právě temná kombinace osobitých riffů, šílených bicích a pořádně nasraných vokálů. Frontman Keith Buckley se před nahráváním From Parts Unknown svěřil, že ho už unavuje být pořád nasraný. Černo-bílé vnímání vyměnil za duhu a na nové desce to jde sakra poznat.

Ne že by From Parts Unknown byla procházka krajinou lásky, míru a pohody. To by snad ani nikdo neočekával, ale jistý posun přišel. Části, které by na předchozích počinech pětice z Buffala byly nekompromisně chaoticko-matematicko-hardcorové, dostávají najednou melodie, nezřídka chytlavý nádech rock’n’rollu. Ovšem ne všechny! Již otvírák The Great Secret jakoby starším kouskům z oka vypadl, stejně tak následující Pelican of the Street. Prvních pět minut alba je jednoduše neskutečný masakr. Změna přichází až s prvním singlem Decayin‘ With the Boys. Buckley nastavuje poprvé svou druhou tvář, a na scéně se objevují melodie. Ideální letní party song. Při poslechu From Parts Unknown dostávám pocit, jakoby pánové vzali všechny své předchozí výtvory a hodili je do mixéru. Výsledek je více než uspokojující. Přesně v polovině alba přichází šok. Moor, temná klavírová linka, doprovázená děsivým vokálem, graduje v projev absolutní bezmoci. This is fuckin‘ creepy man! Poté se deska vrací do předem zajetých kolejí, ovšem ke konci graduje s každým dalším kouskem. Extrémně chytlavá Old Light, při níž Buckley spojil síly s Brianem Fallonem z Gaslight Anthem, je ideálním příkladem oné „druhé tváře“ ETID. Další dávku chytlavých, rock’n’rollem smrdících riffů skýtá El Dorado. Tak zapamatovatelní, až skoro otravné. Geniálně otravné. Idiot je skvělý! A tím výjimečně nemyslím poslední výtvor Vladimira 518, ale zavírák přes půl hodiny trvající jízdy na horské dráze. Buckley sice prohlašoval, že tohle album nebude tak temné (a nasrané) jako Ex Lives, ale v případě Idiota si prostě nemohl pomoct.

All I want is for everyone to go to hell
It’s the last place I was seen before I lost myself
All I want is for everyone to come to hell
There we can be free and learn to love ourselves

Ostatně já si taky nemůžu pomoct. From Parts Unknown už mi v přehrávači leží měsíc a pořád nepřestává bavit. Sedmá studiovka ETID v sobě má všechno, čím se kapela prezentovala v poslední dekádě, a ještě něco navíc. Přívlastek nejlepší bude v tomto případě vysoce subjektivní, bo mírný odklon nemusí sednout každému. V mých uších je to však přesně to pravé ořechové.

Hawkeye Hrozný