Devil You Know - The Beauty of Destruction (2014)

15.07.2014 18:54

Datum vydání: 24. 4. 2014
Label: Nuclear Blast Records
Produkce: Logan Mader (ex-Machine Head)
Délka: 47:07 / 12 skladeb
Odkaz: http://www.last.fm/music/Devil+You+Know
Země původu: USA
Žánr: Groove metal / Metalcore
+ vokál, prvních pět skladeb má příjemné různorodé tempo a zajímavý vývoj
- druhá část desky je jen nastavená kaše, která se lepí na patro. Až moc heavy sound.
Hodnocení: 65 %
Doporučené skladby: Embracing the Torture, Seven Years Alone, As Bright as the Darkness

 

Howard Jones, jeden z nejvýraznějších zpěváků napříč metalcorovou scénou a možná i za ní, po odchodu ze slovutných Killswitch Engage na invalidním důchodě kvůli akutní cukrovce druhého typu neskončil. V Los Angeles se sčuchnul s kytaristou Francescem Artusatem z All Shall Parish a Johnem Sankeyem, bubenickým veteránem z Devolved, Divine Heresy a Fear Factory. V průběhu konce roku 2012 a začátkem roku následujícího společně zvládli nahrát obsáhlé pracovní demíčko a vyrazili do boje za sháněním nějaké adekvátního zázemí. Toho se jim dostalo záhy. Jejich první velkou desku přislíbilo vydat Nuclear Blast Records a produkci si vzal na starost ex-Machine Head kytarista Logan Mader. Partu před nahráváním doplnil mladý guitar player Roy Lev-Ari a basák Ryan Wombacher z Bleeding Through. A to je kompletní tým nové super kapely Devil You Know.

25. apríla světlo světa spatřila jejich první deska The Beauty of Destruction. Dost výmluvné pojmenování pro destruktivní melodický groove metal. A New Beginning je opravdu trefný název pro otvírák debutního alba seskupení, které je tvořeno už protřelými muzikantskými mazáky napříč žánry metalového spektra. Breakdowny, zkreslené kytáry, vyčerpávající scream, v moshových pasážích probublávají nespočítatelné dvojšlapky. To celé pěkně ve středním tempíčku. Druhý song My Own se nese v podobném duchu jako ta první. Groovy kytary se začínají pomalu proplétat s přímočarými metalcorovými rytmy a melodickým zpěvem v refrénech. No jasný. I menšího sólíčka se dočkáme. Howard si zahuláká krátkou repliku do megafonu a já s napětím očekávám další pecku.

Brutální nástup zběsilých bicích a nekompromisní doom metalový riff nás provede celou písní Embracing the Torture, která má podmanivý refrén. Především díky vokálu. Ale to jsme snad věděli všichni, že Howard Jones je na současné scéně tvrdé kytarové muziky nepostradatelným, hlavně pro svou nekompromisní profesionalitu a vokálovou hybriditu. Mezi řvanými a zpívanými pasážemi prostě nemá slabá místa. Pro mě nejvýraznější prvek téhle metalcorové substance. To dokazuje i v následující skladbě, patetické skoro baladě For the Dead and Broken. Tak jsme si odpočali a jdeme dál. Tedy spíše běžíme. První půlka desky finišuje ve zběsilém tempu. Seven Years Alone nabízí přestávky na nadechnutí pouze v refrénech, které jsou po druhém opakování okořeněné pořádnou kytarovou masturbací. It's Over. Ano. Půlka desky se pomalu naplňuje. A pokud jsem u čtvrté pecky avizoval skoro baladu. Tak song číslo pět je už metalová balada se vším všudy.

Druhá dvacetiminutovka začíná kulometnou palbou. A Mind Insane bohužel nasazené tempo neutáhne. Umělé udržování jejího utrpení, působí dost lacině. Další tři náboje vystřelené směrem k mým uším už jsou slepé. Na mě moc sebestředná metla, která je plná metalového kytarového balastu, a ani Howí to se svým nasazením nedokáže změnit. Shut It Down se snaží udržet si pozornost posluchače tím, co na téhle desce funguje nejvíc. Silný vokál s příjemnou přímočarou melodií. Teda jen tak mezi námi, kalkulačky nechte v aktovkách. Během necelých padesáti minut se moc matematických příkladů konat nebude. Maximálně vás může po skončení naposledy zmíněné skladby zmást krátká pauza před finální minimalistickou písní As Bright As the Darkness. Její poklidné provedení bez jakýchkoliv stabilizátorů v podobě obscénních kytarových výjezdů mě na závěr příjemně překvapilo a ukonejšilo před krutým soudem, této očekávané prvotiny nadkapely Devil You Know.

 

Petr