Dead Dreamers - No Closure For Open Ends (2013)

Datum vydání: 28. 9. 2013
Label: Shock Records
Délka: 33:15 / 9 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/deaddreamersband
Země původu: Nový Zéland
Žánr: Metalcore / Post-hardcore
+ chytlavost, valivé tempo, zvuk kytar
- ve druhé polovině ztrácí album dech
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Lost and Found, Stillness, Gold Blooded

Při vyslovení slov Nový Zéland se běžnému člověku vybaví maximálně kiwi. Ať už v drůbeží chlupaté podobě, nebo o něco méně chlupaté formě zeleného ovoce. Těžko si proto lze představit, že na „konci světa“ existuje nějaká HC scéna překračující hranice koncertování pro pár nejbližších fans (většinou známých kapely). Opak je ale pravdou a borci z Dead Dreamers jsou důkazem, který dokáže zaujmout širší publikum

Po prvním EP This Is An Awakening (2012), které je volně ke stažení na kapelním bandcampu, se podíváme na zoubek první regulární placce s názvem No Closure For Open Ends (2013). Ta začíná úvodní Atlantis a navozuje podobnou atmosféru, jakou známe např. od australských Northlane (podobnost čistě náhodná?). Po krátkém intru se rozburácí kytary zvukem připomínající „třiapůli“ v bahně bez vzorku a rozšíří zornice posluchače jako po rektálním použití tygří masti. Následující song Lost and Found (pod textem) je pilotním singlem a bude vás držet za koule od začátku až do konce. Destruktivní tempo, které se valí jako tlaková vlna, breakdowny, melodický vokál a v druhé půlce dvojšlapka s frekvencí tepu křečka na horské dráze jsou atributy, které si singl zasluhuje. Třetí věc je hlavním chodem téhle desky. Je jí Stillness s hostovačkou zpěváka ze Stray From The Path a hlavně začátek, kdy klid před bouří rozřízne „Disobey the grey“ s něžností bulharského řezníka stojí za to. Doporučuju si tuhle věc narvat do uší s volume hodně vpravo. Právě včas si Dead Dreamers uvědomili, že i posluchač v bílých slipech by měl mít právo donosit své spodky čisté až do konce alba, a zvolňují do éterické mezihry June, která přechází do celkem průměrné Raise TheDead. TheEyesDon´t Lie je opět návrat k osvědčenému stylu: plná změn, growlingu a breakdownů. Nepochybně stojí jsště za to vyzdvihnout Gold Blooded s refrénem, který se okamžitě vryje pod kůži jako vězeňské tetování:

We are the uncorrupted
we are gold blooded
We are the uncontrolled
and we are fucken gold

Před úplným finále zazní Worlds, téměř celá s melodickým vokálem, aby na samém konci dorezonovala eponymní skladba No ClosureFor Open Ends, ve kterém dostáváme naposledy ochutnat veškeré ingredience z celého alba a kruh se mohl uzavřít.

Jako debutové album tenhle novozélandský počin určitě stojí za pozornost nejen díky skvělému zvuku a mix/masteringu, o který se postaral Pete Rutcho (The Ghost Inside, Bury Your Dead), ale hlavně díky úvodním písním, které naživo znějí ještě energičtěji než na desce. Kapelu jsme měli možnost vidět 3x v CZ a to nejprve v rámci jejich evropské tour s To Achilles To Kill v Plzni a Litvínově a potřetí i sólo na Žižkovské noci v Praze. V současnosti se tahle partička vrátila zpět po ročním pobytu v UK zpět na NZ, takže další šance vidět je naživo bude o poznání nižší. Pokud jim to ovšem bude šlapat i v budoucnu, tak bariéra v podobě 18 000 km rozhodně není nepřekonatelná.

Martin Gregor