CZ/SK hudební scéna pohledem promotéra a kytaristy Pavla Nezvala

06.01.2013 14:43

Už to jsou opět skoro dvě měsíce, kdy vyšel poslední díl této oblíbené rubriky. Nový názor se tu měl objevit již v půli prosince, bohužel Tomáš Hennel z kapely Criminal Colection nakonec z mnoha důvodů na sepsání článku neměl čas, proto se vydání opozdilo. Dnes vám předkládáme vyjádření od promotéra hardcorových akcí, nejčastěji v pražském Café Na půl cesty, Pavla Nezvala, kterého můžete znát také z působení v kapelách Your Fucking Nightmare (zpěv), Daydream (kytara) a Harijana (též kytara).

 

Ahoj. Pročítám si články, které na tohle téma napsali lidi z jiných kapel (viz odkazy na konci, pozn. red.), kluci, kteří mají na spoustu věcí ohledně hudby, který většina z nás říká hardcore, asi dost jinej pohled než já. A jak tak čtu, přemýšlím, kde začít, jak pokračovat a na co z toho, co bylo napsáno, reagovat. Nepřísluší mi nikoho kritizovat a už vůbec ne soudit nebo hodnotit, ta obrovská názorová škála je naopak jednou z věcí, kterýma mě hardcore dodnes fascinuje. Jediný, co můžu udělat, je přispět svým pohledem na věc a podělit se tak o postoje a pocity kluka, kterýmu táhne na 34 let, a tudíž nevyrostl na moderních post/emo/metal/cokoliv/core kapelách typu Underoath, ale před dvaceti lety jeho život poznemanalo setkání se jmény jako Gorilla Biscuits, Strife, Outspoken nebo Kritická Situace. A dnes, po letech trmácení se po koncertech s partama lůzrů, bych ani minutu z času strávenýho tímhle způsobem nevyměnil za nic na světě.  

Někteří z kluků přede mnou tu zmiňovali pojem tvrdá hudba obecně, ale já bych se tomuhle rád vyhnul. Hardcore jsem nikdy nevnímal jen jako další odnož tvrdý rockový muziky, jsou kapely, který jsou bezpochyby hardcore, a přitom jejich členové ani trošku nevypadaj a nechovaj se jako Tvrdíci, ba dokonce ani nehrajou tvrdou muziku. Vlastně ani nevím, jestli je v mým případě víc na místě používat slovo hardcore, nebo spíš obecnější slůvko punk. Je totiž úplně jedno, jak říkáš stylu, který posloucháš nebo hraješ, a do který z mnoha škatulek se necháš zařadit. A ještě míň potom záleží na tom, jaký kdo vidí rozdíly v módě, kytarových riffech a všemožných klišé, který - ať už si to přiznáme nebo ne - ke každýmu stylu patří. Nic z toho ale není důležitý. Naopak zcela zásadní je pro mě věc, kterou tady s výjimkou Honzy ze Skywalker snad ani nikdo nezmínil. Hardcore a punk je totiž mnohem víc než jen hudební styl, mnohem víc než další ubohá škatulka. Minimálně pro ty, kteří ho poznali trošku víc do hloubky... 

Obávám se, že člověk, kterej nikdy necítil to spojení s kapelou, který není postavený až tak na tom, že si dotyčnej sedne na zadek z toho, jak jednotlivý členové kapely ovládají svoje nástroje a jakej si umí udělat zvuk, těžko pochopí, o co mi jde a co se tu vlastně snažím říct. Je v tom něco magickýho, krásnýho a strašně silnýho. Kdo tohle někdy pocítil - každej, koho někdy mrazilo v zádech ve chvíli, kdy mu zpěvák na koncertě křičel z pěti centimetrů do tváře texty, jež dokážou zásadně ovlivnit lidský osudy -, přesně ví, o čem mluvím. Já tohle zažil hodněkrát a docela často jsem měl přesně tenhle pocit na koncertě kapely, která by spoustou muzikantů, ale i pseudochytráků byla označena za naprostou píčovinu, protože nehrála nic originálního. A stalo se mi to u kapel z Ameriky, Ruska, Portugalska, Česka, Řecka, Holandska, Švédska, Slovenska, Malajsie, Brazílie, Norska, Chorvatska, Německa a ten seznam zemí by mohl pokračovat dál a dál. Dost možná šlo o kapelu, která vykrádala Snapcase, Youth Of Today, Lifetime nebo třeba Minor Threat. Dokonce třeba ani nebyli kdovíjaký muzikanti a navíc měli ještě mizernej zvuk. Ale byl tam kus srdce. A to je to nejvíc, co si z koncertu já osobně můžu odnést. A pokud muzikanti umí hrát, ví, jak si třeba i v ne zrovna ideálních podmínkách udělat super zvuk, a ještě jim to všechno šlape dohromady a koncertu nechybí energie, ano, je to samozřejmě ku prospěchu věci. Ale lpět pouze na technický stránce, zatímco ta obsahová a lidská silně pokuhlává, sorry, to fakt není nic pro mě.

Osobně ocením, když kapela má texty o něčem, má poselství a angažovanost, která s punkem a hardcorem byla nerozlučně spjatá v dobách, kdy jsem ho poznal a kdy si ho zamiloval. Fakt si netroufám polemizovat nad tím, jestli, pokud by mi teď bylo 15, by mnou dnešní kapely zamávaly tak, jako se to podařilo Battery v roce 95. A možná nad tím vlastně ani nechci moc přemýšlet, rád bych si totiž uchoval aspoň to málo, co mi zůstalo z ideálů toho kloučka, kterej si tehdy na koncertě poprvé nakreslil X na ruku. A tak se snažím moc nerozebírat, proč se v posledních letech u většiny kapel kamsi vytratila ona obsahová nebo řekněme ideologická stránka a proč v dnešní době je hardcore kapela, v níž je alespoň větší část členů vegetariány či vegany, spíše kuriozitou než standardem. Na druhou stranu, aby to někdo nepochopil špatně, nehodnotím kapelu podle stravovacích návyků jejích členů. Byl to jen jeden příklad za všechny. Tohle všechno se ale hrozně těžko vysvětluje někomu, pro koho je to všechno v první řadě o tom vypadat na pódiu dostatečně cool a dělat "hardcore" kapelu za účelem být v něčem nejlepší, nebo dokonce slavnej.

Od doby, co jsem k hardcore přičichnul, uplynulo hodně let, za tu dobu jsem zkoušel hrát v několika kapelách, z nichž ale v nějakým delším časovým horizontu stojí myslím za zmínku jen několik. Balaclava, X-Wing, Spes Erepta, Your Fucking Nightmare, v současnosti snad Daydream a Harijana. První skladba, kterou jsem kdy hrál na koncertě, se jmenovala “Odlévání zvonu“, a přestože jsem ten text nenapsal, za každým slovem v tý písničce si dodnes stojím na 110 %. Pokud totiž člověk očekává, že mu hardcore někdy něco přinese, musí se zapojit a pokusit se dát ostatním něco ze sebe. A je úplně jedno, jestli se zapojíš tím, že založíš kapelu, začneš dělat fanzin nebo pořádat koncerty. Občas to stojí hodně úsilí, času a samozřejmě i peněz, jindy to zase může být náročný díky tomu, že tě okolí nechápe, ale co už. Když je ti patnáct, tak to ještě společnost toleruje, ale jakmile ti táhne na třicet a nebo i víc, začínáš být divnej. Často slyším od lidí otázky typu "Kolik si berete peněz za koncert?", "Na kolik si přijdete, když jedete s kapelou na turné?" a tak podobně. Těžko potom "normální" člověk pochopí, že v 90 % případů tě to všechno akorát stojí peníze a že ani nijak zvlášť neprahneš po tom, aby se ti to všechno někdy zase vrátilo zpátky. Mně se dávno všechno vrátilo už několikanásobně tím, že jsem díky kapelám, ve kterých hraju, a díky koncertům, který pořádám, potkal tolik lidí, z nichž někteří se stali nedílnou součástí mýho života a že jsem díky nim zažil to, o čem se jiným může jen zdát. Začal jsem se zajímat o věci, o nichž bych nebýt hardcoru a punku dost možná ani nikdy nezačal přemýšlet. A přestože jsem nikdy ani jednu z kapel, ve který jsem hrál, nevnímal jako něco výjimečnýho (prostě v danou chvíli to nejlepší, co se dalo dělat s volným časem, bylo zavřít se do zkušebny a obšlehnout pár riffů od kapel, na kterých jsme vyrostli, a když nás políbila múza, tak se nám tomu všemu podařilo dát trošku vlastní ksicht) a nikdy jsem se nesnažil o něco objevnýho a originálního, čas ukázal, že konkrétně Balaclava asi opravdu pár lidem zasáhla do životů. Nedávno mi kamarád řekl, že díky našim textům a hudbě začal přemýšlet o spoustě věcech a že se nedlouho na to stal vegetariánem. Jinej kluk mi onehdy řekl, že X-Wing na něj měli zásadní vliv v tom, že přestal s pitím a stal se straight edge. Několikrát se mi stalo, že člen nejmenovaný hardcore kapely uvedl v rozhovoru, že koncert, který jsem s pomocí dalších lidí pořádal v Praze, patřil mezi 5 nejlepších, který kdy se svojí kapelou odehrál. Můžu si snad jako muzikant i jako promotér přát něco víc? Myslím že tímhle je moje mise splněna. A pokud se podaří dosáhnout něčeho dalšího, pokud se to, co v současný době tvoříme s Daydream, bude lidem líbit, pokud nám to budou věřit a kapelu budou mít rádi, pokud budeme i nadále hrát koncerty, jezdit na turné a pokud zůstaneme kamarádi a bude nás bavit spolu trávit čas, bude to skvělý.  

Ale teď už k tomu mýmu osobnímu pohledu na českou "scénu". Jak jsem napsal výše, budu mluvit jen o tom, v čem se pohybuju a k čemu mám vztah, tedy o hardcore, potažmo o tý podzemnější, undergroundovější části týhle subkultury. Narozdíl od kluků, kteří na tohle téma psali přede mnou, si rozhodně nemyslím, že v Čechách nebo na Slovensku není dost kapel, který jsou na mezinárodní úrovni, jezdí na turné a hrajou v rámci možností poměrně dost, někdy i většinu svých koncertů mimo ČR, ale jenom prostě fungujou víceméně na podzemní, d.i.y. úrovni. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že každá kapela, která jezdí turné, musí být nutně dobrá, ale není snad tohle hodně relativní pojem? V Čechách i na Slovensku je v současný době spousta parádních hardcore nebo punk kapel, který na sobě tvrdě makaj, a výsledky jsou, zvlášť u některých z nich, sakra znát. Remek, Flowers For Whores, Boiling Point, Worldhood, Gattaca, Tales Of Error, Stolen Lives, Empty Hall Of Fame, Lahar, Abhorrence, See You In Hell, Ravelin 7, Blind Daters, Just For Being, Esazlesa, Pipes And Pints, Gride, Skywalker, Kung-Fu Girlz a mraky dalších. Některý z nich mi jsou blíž po stránce hudební, jiný po lidský. A některý z nich osobně ani neznám a zdaleka ne všechny mě hudebně baví. Ale všechny jsou v tom, co dělaj, super. Mám snad říct, že ani jedna z nich není na úrovni, protože nehraje přesně ten styl, kterej mám rád? Nebo mám ohrnovat nos nad tím, že nevyznávaj stejný ideály jako já? Nebo snad protože ne všichni ve zmíněných kapelách jsou virtuozní muzikanti? To by nebylo fér. Většina z těch, který jsem zmínil, odehrála dost koncertů mimo ČR, některý z nich i mimo Evropu, aniž by k tomu potřebovali něco víc než sami sebe, pár zkušeností, možná trošku štěstí a pár známých ve světě. Všechno ale dokázali bez jakýchkoli sponzorů, agentur, manažerů a podobných nesmyslných soukolí hudebního byznysu. Je potřeba k tomuhle něco dodávat?    

 

Vy, kteří jste článek přečetli až do konce, využijte, prosím, tlačítko share níže na stránce a pomozte jej šířit dále "do světa". Děkujeme.

 

Do rubriky "CZ/SK hudební scéna pohledem" dříve přispěli:

Jonash

Zpět