Úvod > CZ/SK hudební scéna pohledem Fedora Filimonova z Apostate

CZ/SK hudební scéna pohledem Fedora Filimonova z Apostate

23.09.2012 10:00

Apostate to v rámci české tvrdé muziky dotáhli opravdu daleko. Jezdí tour po Evropě a lidi na ně chodí, desku jim vydal VICE magazine a jejich bubeník Fedor Filimonov je ve svých 20 letech sponzorován TRX cymbals. Aby ne, když mu to tak jde. Zeptali jsme se , co si myslí o současné hudební scéně a dali mu prostor k vyjádření v tomhle článku. Sic originál je sepsán v angličtině, díky naší redaktorce Darxie si ti méně angličtiny znalí z Vás mohou článek vychutnat i v naše mateřském jazyce.

Česká hudební scéna. Pro některé bolestivé téma, pro další jen špatný vtip. Obecně když slyším slovo „scéna“, první, co mě napadá, je pár hardcore-wanna-be dětí, předstírající, že si užívají na nic hudbu, kterou jejich kamarádi vytváří na pódiu, a pak jim beze studu lžou do obličejů: „Kámo, tvoje kapela je tak dobrá, jste jako další BMTH!!“ Jo, jasně. Můžeš napodobit tetování, oblečení, kytarový riffy, ale talent nezfalšuješ nikdy. Někteří to prostě nechápou. A je to stejné všude, věřte mi. Nesnažím se být ten člověk, co všechno ví, protože jsem si hodně jistý, že takový člověk nejsem. Ale odehrál jsem přes 60 koncertů s mou kapelou mimo ČR, a ačkoliv to není zas tak velké číslo, je to něco, o čem jsem už nějakou dobu snil. A ani teď nedokážu uvěřit, že se to opravdu děje. Německo, Francie, Itálie, Rakousko, Polsko, Slovensko, Rusko, Ukrajina, Švýcarsko, Rumunsko, Srbsko. Ten seznam by mohl klidně pokračovat - byli jsme už na tolika místech. Každý večer na pódiu společně s 3-4 kapelami. Někdy více, někdy méně. To znamená, že během turné jsme hráli s minimálně 90 kapelami za měsíc. A víte, mám dobrý důvod, proč v 95 % případů sedím před koncertem v backstage se sluchátkama na uších a projíždím iTunes, zatímco se snažím ignorovat zvuky z pódia, kde si další lokální kapela snaží něco dokázat.

Ten důvod je jednoduchý – 99 % těch kapel nestojí za nic. Je to stejné v každé zemi, líší se jen různými úrovněmi hraní. Někteří ani neuměli hrát na nástroj, někteří nedokázali dostat dobrý zvuk ze slušného vybavení a někteří neuměli hrát originální hudbu. Bože, už jsem viděl i kapely, které si neuměly naladit svoje blbý kytary, musel jim s tím pomoct náš kytarista! A ne, nebylo to ani v České republice, ani Srbsku nebo Ukrajině. Bylo to ve Francii. Překvapení!

A proto se nemůžu (ačkoliv je to dost lákající) připojit ke sboru lidí shazujících celou českou hard/metal/je-úplně-jedno-co/core scénu. Ano, je to špatné. Ano, nejsou tu skoro žádné dobré kapely. Mohu jich vyjmenovat jen pár - Momma Knows Best, protože ti kluci se snaží dělat všechno správně a snaží se podávat kvalitní hudbu. Vlastně je to možná jediná kapela, kterou bych opravdu nazval dobrou. Ne protože bych znal kluky osobně, ale protože je to fér. Marina s kontroverzně slavným (oh ano, ano) Egorem Erushinem nebyla nijak špatná a některé ze starších písniček se mi líbily (Lilly Wants to Know a Secret - je to tak? Super track!), ale naživo byla kapela naprosto nezajímavá a její nový materiál mě nijak neoslovil. Nevím, co se děje s kapelou, když teď Egor žije ve Státech, ale hádám, že teprve uvidíme.

Fajn, zmiňme i další významnou formací na „scéně“- Shogun Tokugawa. Pamatuju si, že jsem ještě ani nezačal hrát na bubny a oni už byli „slavní“, nebo minimálně dost známí se spoustou fanoušků na Bandzone.cz. Musím být upřímný, jejich hudba se mi vůbec nelíbí, ani vokály. Vlastně na téhle kapele nemám rád vůbec nic. Ale viděl jsem je live, a no, nejsou špatní v tom, co dělají (nemyslím ten případ, kdy předskakovali Architects a Underoath, to bylo hrozný). Ale aspoň změnili bubeníky - potom (ačkoliv to rozhodně nebyl hlavní důvod), mám pocit že zlepšili svůj live set, koneckonců Ivan je neuvěřitelnej za bubnama, věřte mi.

Protože už jsem toho napsal hodně, nebudu se snažit vypíchnout všechny věci, které na scéně nemám rád (ať už je to ta lokální nebo mezinárodní), ale budu se soustředit na tu nejvíc otravnou věc na české scéně, které říkám: „Syndrom vesnické rockové hvězdy.“

„Tvoje kapela je taaaaak dobrá... ve srovnání s ostatními českými kapelami“ - no tak to si laskavě strčte někam. To je fráze, která by tě měla nutit chtít zabít člověka, který to vypustil z pusy, anebo sebe. Nebo obojí. Bohužel je to stále ještě bráno jako kompliment.

Samozřejmě, že přeháním – ale chápete pointu, nemůžete souhlasit s faktem, že jste dobří v porovnání s něčím. Ať už je to země, jiná lokální kapela, podobná kapela ze zahraničí, to je jedno. Cílem je psát dobrou hudbu a předvádět ji dobře tak, aby byla považována za dobrou kdekoliv, nezáleží jestli je to Praha, USA, Británie nebo Kamerun, na tom nezáleží.

Kapela by měla znít dobře bez ohledu na to, kde hraje nebo kde je hrána. Je jednoduché se cítit úspěšně ve městě, kde nejsou skoro žádné dobré skupiny. Je jednoduché se cítit jako rockstar před kamarády z města, kde ses narodil.

To je problém hodně lidí, stanou se na tomto pocitu závislí, sedí na zadcích a nesnaží se zlepšit sami sebe, napsat něco novýho, něco odlišnýho, nebo aspoň zkoušet hrát na nových místech. Jasně, je mnohem jednodušší hrát dvakrát do měsíce v Praze a vytahovat se s tím, jak moc úspěšná je tvoje kapela, posledně přišli na koncert skoro všichni vaši kamarádi, že? No, neposlouchej, jak tvoji kamarádi říkají hezký věci, neznamená to, že máš nějakou cenu. Znamená to jen, že máš dobré kamarády, kteří se starají o tvoje pocity a nechtějí tě zranit tím, že řeknou, jak hrozní vlastně jste.

Nenuť své přátele nebo rodiče hodnotit vaši hudbu, nebo si to minimálně neber osobně. Je až příliš jednoduché se tak cítit jako další Metallica. Nevěnujte tomu moc pozornosti a budete v pohodě. Zvyknete si na to a vaše kapele je předurčená k zániku. Věřím, že ty nejvíce slibné české kapely padly za oběť egům svých členů nebo bezpečné zóně rodného města. To je, proč je tu tolik naštvaných, závidějících lidí. To je to, proč platí, že čím horší hudebník, tím protivnější a arogantnější je jeho chování. Protože když máš význam jen v žumpě, tak nejsi nic jiného než velká smrdící hromádka ho***.

Konec příběhu.

Vy, kteří jste článek přečetli až do konce, využijte, prosím, tlačítko share níže na stránce a pomozte jej šířit dále "do světa". Děkujeme.

English version is available in this pdf file on link below. / Originál v anglickém jazyce je k přečtení ve formátu pdf v tomto odkazu.

Čtěte také:

Jaké to je, pohybovat
se po české hudební scéně,
vám přiblíží Jakub Šmucr
z kapely Shogun Tokugawa.