††† (Crosses) - Crosses (2014)
Datum vydání: 11. 2. 2014
Label: Sumerian Records
Délka: 56:22 / 15 skladeb
Odkaz: https://crossesmusic.com
Země původu: USA
Žánr: Electronic rock / Industrial / ?
+ nová vlna hudební rozkoše
- nenalezeno
Hodnocení: 100 %
Doporučené skladby: †his is A †rick, †elep†ahy, †he Epilogue
Kdykoliv zahlídnu na zdi viset kříž, dostávám husinu a mám nutkání ho obrátit a zapálit. Tak přesně takhle to cítilo mé minulé já, to, co ještě neznalo kapelu honosíc se v názvu třemi kříži, kdy ten největší na svejch zádech táhne Chino Moreno, zakladatel/frontman nu-metalové legendy Deftones. Ten a další dva křižáci se po dvouch EP rozhodli vydat album.
Začneme obráceně, kriticky. Deska je slepená právě z prvních dvou počinů a přidává pouze pět navíc, což je sice smůla, ale tím si říká o to víc, aby jste si ji poslechli. Popisovat track by track by bylo nejspíš dost k ničemu. Tahle hudba nejde ani popsat, i když je tu možnost, že to prostě jen nezvládnu. Chce to poslouchat a poslouchat. Deska jen tak neomrzí a s každým dalším poslechem v ní člověk najde další skrytou chodbičku, na kterou při minulým poslechu nenarazil. V případě, že by se člověk začal ztrácet, je tu vždycky Chino, aby vás z týhle chodby vyvedl a poslal zpět na správnou cestu. Ten víc než kdy jindy uplatňuje svoji něžnou stránku. Jasně, všichni milujem jeho řev při slovech SHOVE IT, ale stejně budete milovat polohy, do kterých se tu pouští a jejichž síla a krása je umocněna elektronickým podmazem, ne laciným, jako se na nás valí každodenně ještě z lacinějších rádií, ale tak trochu ve stylu NIN, prostě syrovej, naštvanej, pozitivní, industriální, místy i mystickej (i proto ty kříže, že?!).
Jak jsem říkal, všechny stopy vám tu popisovat nebudu, ale minimálně první dvě si zaslouží menší zmínku - I'm so excited I can hardly take it. †his is A †rick - jednoznačně nejsilnější věc na albu. Skladba, která v poklidným tempu směřuje k refrénu, ve kterým mi Chino drtí hlavu o zeď a snaží se mi něco sdělit. Vesměs v protikladu se nese další věc †elep†ahy, s líbivým refrénem, něžným jak pohlazení ženy (jo, i tohle ve mně Chino dokáže vyvolat). A tak je to na celý desce, emoce se střídaj jak anglický počasí. Všechno to ale nese jeden společnej rys - genialita. Ani jedna věc není šlapnutí do hov... ehm vedle. Po poslechutí první stopy se stejně šance, že přestanete poslouchat dál, rovná nule. Tak, jako narkoman potřebuje svůj fet, vy budete potřebovat Crosses. Zakoření se do vás a nepustí. Setsakra dlouho!
Uááá. Krucifix, to byla dobrota! Libovější než to nejlepší uzený od vašeho řezníka. Na víru vás to neobrátí, ale zanechá to ve vás pocit, že tahle hudba musí být z nebes. Za mě album roku (už jsou venku Architects, takže to snad můžu s čistou hlavou tvrdit) a víc slov už netřeba.
