Break The Rules - The New Beginning (2013)

Datum vydání: 8. 2. 2013
Label: DIY
Délka: 50:19 / 11 skladeb
Odkaz: https://www.bandzone.cz/breaktherules
Země původu: Česká republika
Žánr: Metalcore / Rock

+ perfektní produkce a sound, skvěle zvládnuté nástroje, sršení mladického elánu
- nevýraznost, postrádám byť minimální dávku experimentu
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Worst Part Of This, Dream, Hell Was Full So I Am Back

Kdyby americký a kdoví-kde-všeljaký vědci nenabízeli miliony dolarů za vyřešení různejch palčivejch problémů se stachionama a kvarkama! Kdyby radši řešili zásadnější problém - přijďte někdo v metalcoru/post-hácéčku s něčím hrubě originálním!

V době, kdy hudební kopírky běží na plné otáčky a jejich obsluha (rozuměj: kapela) o tom leckdy ani neví, bývá celkem nasnadě, že jako posluchač upadnete do letargie. Raději si pustíte starší desku, protože si při jejím poslechu vybavíte, jak to tenkrát bylo zlý (nebo vlastně dobrý?). Možná právě proto vám ono album usedlo v srdíčku stejně jako vzpomínka na dobu, když ještě českej hokej nestál za vyližprdel. To jen tak trocha nostalgie ke startu, nic ve zlým. Uznávám, že to dnešní kapely mají extrémně těžký.

Break The Rules jsou - mimo zpěváka - kluci v týnejdžovských letech. To je dobré si před začátkem poslechu uvědomit: poklonka, výteční muzikanti. Na Break The Rules se skutečně nedá poznat, zda je deska produkovaná za velkou louží nebo tady. To nicméně nelze příliš připisovat kapele, ač věřím, že si s výrobou dala tuze práce.

Skladby mají obvyklou strukturu a kadenci. Growling číhá za každým rohem a je taky vyveden dost slušně. Chybičku pak představuje absence dokonalejší angličtiny v podání zpěváka a jeho nepříliš výrazný hlas v melodických partech. Budiž. Možná jsem z toho celej v rozpacích, protože mi jeho hlas svou epičností připomíná severský metalový bandy, který skutečně hejtuju. Texty se spoustou "dying-lying / you-too" už dnes spíš přeskakuju. Pravdou však zůstává, že v tomhle žánru o nějaký poetický skrupule většinou nejde. Ačkoli by mohlo.

Pominu-li jistou prvoplánovost, kluci si se skladbami vyhráli a některé části jsou skutečně jak ze šuplíku od From Autumn To Ashes nebo starých (!) BFMV. Z českých kapel vás pak přes ucho plácne lehká podoba s brněnskými Rattle Bucket. Takovou instrumentální Dream považuju za pomyslnou třešňičku. Sice na svatebním pětipatrovým marcipáňáku, ale na poctivým oetkerovským Krtkáči.

Česká hudební scéna se během několika málo let dostala na úroveň té zahraniční. V mnoha žánrech s ní hrdě soupeří a v dobré konstelaci ji může i převýšit. Break The Rules jsou známkou toho, že to i v extrémně mladém věku jde dělat. Pokud s dalšími roky nasbírají i mírnou dávku silnějších témat a chuti experimentovat, určitě o nich uslyšíme i v širších měřítkách.

Míra Kajan