Avril Lavigne - Avril Lavigne (2013)
Datum vydání: 4. 11. 2013
Label: Sony Music
Délka: 46:06 / 13 skladeb
Odkaz: https://www.avrillavigne.com/us/home
Země původu: Kanada
Žánr: Pop rock
+ hodně průměrná popovka, která má své (asi 2) momenty
- prvoplánovost, plytkost, hloupost, nuda
Hodnocení: 40 %
Doporučené skladby: Here’s To Never Growing Up, Rock’n‘roll
Je tomu již skoro dvanáct let, kdy mladičká teenagerka z Kanady vtrhla jako lavina do světa velkého hudebního šoubiznisu. Nekonvenční, přirozená, zpívající chytlavé písně mě tenkrát uhranula asi jako každého puberťáka. Od té doby však uplynula spousta času. Ona se proměnila z rebelky na skejtu v popovou princeznu a já na ni po albu The Best Damn Thing zanevřel. Poslední nepříliš vydařený kousek Goodbay Lullaby jsem uvrhnul na nejtemnější místo mého hardisku po prvním poslechu, a teď jí dávám další šanci v podobě jejího eponymu.
Album se zpočátku nevyvíjí vůbec špatně. Otvírák Rock’n’roll i přes sloku vykrádající Joan Jett má koule a chytlavou melodii. Lyricky se ovšem jedná o standardní popové dno. Avril nám sděluje, že je stále motherfuckin‘ princess, co kašle na svou reputaci, což znamená, že asi žije ve špatné generaci. Dobře jdeme dál. První singl s obrázkovým doprovodem Here’s To Never Growing Up je skvělý. Melodický s nezbytnou „ouu“ částí a akustickou kytarou. Tohle se jí povedlo. Bohužel druhý song je vrchol celého eponymu. 17 přináší zamilovaný popík, který už jsem někde slyšel. Vzpomínka na mládí, které si kanadská hvězda vzhledem ke svému raketovému startu asi moc neužila. Bitchin‘ Summer s rapovou vložkou mi přijde jako ubohá tendence se držet publika s věkovým průměrem 13 let. Avrilka si neodpustila na novém albu fíčuru se svým manžílkem, frontmanem kanadských Kabátů Chadem Kroegerem. Let Me Go je hezká rádiová balada se vším, co má mít. Klavír, smyčce, procítěný zpěv, ale proč mi to sakra zní jako Nickelback? Bad Girl je druhou písní z eponymu, na které lze opravdu slyšet elektrickou kytaru. I přes vokálovou výpomoc Marilyna Mansona je to poměrně průměrný vál, patřící však k tomu lepšímu na desce. Hurá k největšímu přešlapu alba! Hello Kitty je naprostá infantilní hloupost, lyricky vymazaná jak vtip na zadní straně Blesku. Čistá elektronika zvrhávající se v dubstepový breakdown. A to jsem si myslel, že mě už nemůže ničím překvapit! Nejhorší na Hello Kitty je fakt, že po pěti posleších přijde zábavnější než polovina zbývajících songů. MEOW!
Problém prakticky všech počinů Avril tkví v nevyváženosti jednotlivých písní. Na eponymu se tato tendence projevuje možná v největší míře. Z pětice posledních songů v hlavě uvízne především Sippin‘ On The Sunshine. Opět pohodová popová odrhovačka, která neurazí. Album uzavírá překvapivě trojice pomalých písní. Ty popové princezně sice sedí, ale všechny splývají dohromady, a působí tak jako vata k vyplnění času. Deluxe edice obsahuje ještě tři songy navíc. Cover Bad Reputation od Joan Jett, Rock’n’roll akusticky a, kdo by to byl čekal, cover How You Remind Me od Nickelback.
Suma sumárum Avril to ve svých skoro třiceti letech přehání s hraním na teen popovou princeznu víc než se svým make-upem, a přitom neví, co vlastně chce. Stařičké Under My Skin působí daleko dospěleji než eponym. Avril by se měla nad sebou zamyslet a opravdu dospět, i když po tom očividně netouží. Jinak hrozí, že se definitivně stane pouze karikaturou sama sebe.
