At Folsom Prison - From Nails To Velvet (2013)
Datum vydání: 15. 2. 2013
Label: DIY
Délka: 21:10 / 5 skladeb
Odkaz: https://atfolsomprison.bandcamp.com
Země původu: Česká republika
Žánr: Hardcore / Post-hardcore / Sludge
+ hloubka, netuctovost, atmosféra
- zvuk, nedotažené okamžiky
Hodnocení: 65 %
Doporučené skladby: From Nails To Velvet, One Lost Gun
Yo. Klukům z pražské party s názvem At Folsom Prison se v předminulém měsíci urodila nová placička. Nese celkem čtyři skladby a instrumentální intro. Než však začneme hodnotit samotný kotouč, pojďme si říci něco o čtveřici z podzemí hlavního města.
Historie kapely se začala psát někdy v roce 2007. Po třech letech hledání vlastního hudebního stylu a obměně sestavy se nakonec styl i mančaft ustálily. Krátce na to vychází v září 2010 eponymní album, kde At Folsom Prison uzavírají jednu hudební etapu poznamenanou metalovým zvukem. Za šest let existence kapela odehrála desítky koncertů, kdy sdílela pódium například s Lvmen, Tephra, No Second Chance, Reason to Care, Arabrot, Dÿse, FDK, The Season Standard, Tarentatec, Born Again nebo Schnaak. Výsledky dlouhodobého soustředění energie dostávají konečnou podobu právě v únoru 2013, kdy vychází nové minialbum From Nails to Velvet. Vydané opět vlastními silami a bez pomoci hudebního vydavatelství nebo sponzora. A o tom si teď děti budeme povídat…
Pouštím instrumentální intro, které nastíní náladu celé desky. Během toho stíhám vnímat i náladu přebalu alba. Po úvodu tedy víte, co očekávat. Dominuje chladná atmoška. Žádní Blink-182, rozuměj. Kluci se, alespoň na bandcampu, prezentují jako HC/punkáči. Škatulku bych si ale dovolil trochu upravit. Ubereme punku, i když špíny (v tom dobrém slova smyslu) zůstane dostatek. Přidáme post-hardcore a trochu sludge. V tomhle šuplíku mi sedí o trochu líp. Co? Dejme si první song – Story Of… Ladný začátek se silnou kytarou, který následně přechází do lámanějších bicí a expresivní vyprávění dostává spád. Kytara je nervózní, jakoby předávkovaná kofeinem, ale příjemná. Fajn začátek.
Následuje One Lost Gun. Ukazuje se HC ksicht téhle čtveřice. Hned z kraje dostaneme kopanec. Vše pěkně odsýpá, abychom se dostali k pasáži, kde vynikne jednoduchý, ale chytlavý kytarový riff, hajtka a basa. Tahle pasáž klukům moc sluší. Má to hloubku. Jedeme. Stejně jako v dalších traccích, ani tady nenajdeme klasickou stavbu refrén/sloka/refrén. Každé slovo je originál a vypravování stále pokračuje. Zhruba po půlce songu se dostaneme do klidné oázy, kde nálada kumuluje, až vyústí v silný konec.
Další v pořadí je Not To Be Alone. Pro někoho bude jistě větším oříškem. Možná si k ní chvíli budete hledat cestu. Počáteční rytmus, který se ještě párkrát otočí, není pro každé ucho. Song se však často láme do přímočařejších pasáží, které běží kupředu jako koník. S čím si však nevím rady, a troufnu si říci, že nebudu jediný, je konec songu. Sborová část je nevýrazná, dvojšlapka nezní zrovna ideálně a místo toho, aby song gradoval, se zasekne. Tahle pasáž na mě působí tak trochu odfláknutě. Citronový ksicht však smaže to, co přijde o pár vteřin později.
Skáče poslední track. Halelujah. Neraduju se kvůli tomu, že deska končí, ale kvůli tomu, jak končí. Tady se totiž ukáže nejsilnější stránka „Etfolsomprizoňáků“. Super plouživé tempo, super kytary, silná lyrika, naléhavost a hloubka hluboká. Zadek dosedl na hrnec a hermeticky oddělil oba prostory. Pro mě je From Nails To Velvet rozhodně nejpovedenější věcí této desky a věcí, která AFP sedí jednoznačně nejlépe.
Uplynulo nějakých dvacet minut a jsme u konce. Resumé? Zvuk desky není ideální. Možná se ale od kapel, které se našly právě v takovém stylu, který baví i At Folsom Prison, zvuková vymazlenost neočekává a ona špinavost a surovost je na místě. Mě rozhodně neuráží. Kvůli celkem jednotvárnému frázování by mohla dlouhohrající deska znít celkem nudně. Tady však tuto hrozbu kompenzuje stopáž. Oproti předešlé desce na mě From Nails To Velvet působí promyšleněji a mnohem hlouběji. Kluci skvěle pracují s náladami, a právě ony jsou tím, co mě na desce baví. Ve výsledku mohou být však pro někoho AFP velmi těžko uchopitelní. Jak ale říká můj strýc: „Neexistují nepřitažlivé holky. Jsou jen holky, kterým nerozumíš.“ Tahle deska jednoduše není pro každého.
